o Grálu

Pojem grálu vešel do středověkého povědomí, když lidé přečetli legendy Chrétiena de Troyes a Woframa von Eschenbacha o jeho hledání jako ryze křesťanského atributu. Příběhy o Artušovi, Guinevře, Lancelotovi a rytířích, kteří se vydali za grálem – Parsifalovi, Galahadovi, Borsovi a Gawainovi jsou i dnes vzrušující svým tajemnem a mystikou.

Čím však grál je a proč byl - a zřejmě opět je - pro lidi tak žádoucím, se stěží v legendách dovíme. Sama jeho dostupnost je pravděpodobně vázána na schopnost člověka objevit jeho podstatu. 

V období příchodu křesťanství byl grál spojen s pojmem hmotného předmětu - posvátné nádoby, poháru – který ztělesňoval vyšší síly a byl jejich odrazem ve hmotném světě. Zpráva o Josefu z Arimatie alespoň nazývá předmětný kalich grálem a popisuje jeho přivezení a uložení v anglickém Glastonbury. Mělo jít o pohár, který použil Ježíš při poslední večeři před svým ukřižováním. 

Glastonburská Studna grálu, anglicky zvaná Holy Well, skutečně uchovává zbytkovou energii takového předmětu, který zde mohl být skryt i 400 let. Kristus je navíc v zahradě obklopující pramen neustále svou energií přítomen; proto je místo velmi navštěvováno.

Jakkoli jsou artušovské legendy poplatné literárním ambicím autorů, vystupuje z nich přece jedna velmi důležitá informace, a to podmíněnost úspěchu při hledání přítomností ženy. Je to mu tak v parsifalovském okruhu, kde vystupují dokonce tři, i galahadovském, kde Dindrane ovšem ke grálu živa nedospěje. Grál nicméně lidem trvale přinesen není, neboť hrdinové přece jen neuspějí zcela ve všech zkouškách a také – jak vyplývá z podtextu – lidstvo na takový dar není připraveno.

Po celou dobu, kdy byl grál vytouženým cílem lidí, se víc a víc projevoval jeho duchovní charakter, určený k povznesení člověka. To byl pravý důvod hledání a snah o dosažení kontaktu s ním. Jakýmsi pomocným prostředkem je tu samotná informace o tajemství grálu, která byla patrně nesena určitou genetickou řadou zasvěcenců, k nimž náležel Kristus a Marie Magdalena. Jakýmsi kódem je přitom španělské slovní spojení san greal. Toto může být nesprávným rozdělením slova sangreal, které je snad zkomolením výrazů sangre real . To doslova znamená královskou krev nebo také krev skutečnou nebo pravou. Takzvaní králové grálu byli pak nositeli tajné informace o grálu.

Dnešní pojetí grálu se pohybuje v oblasti mystiky, respektive alternativních energií. Jde zde o energii prostoru, který je mimo naši oblast vnímání, nad oblastí, kterou jsme schopni svou filosofií obsáhnout. Mohli bychom říci nad její hranicí, kdyby pro nás tento pojem nebyl tak svazující. Nejčastěji o něm hovoříme jako o Světle či energii působící na živé bytosti, na jejich podstatu. Pouze jeho prostřednictvím může člověk dosáhnout vysokého zasvěcení, svého nejvyššího vývojového duchovního stupně. Proto ten, kdo po tomto cíli touží, hledá cestu k vyšším dimenzím.

O nejvyšším možném lidském vývoj hovořil v této souvislosti již Rudolf Steiner, který předvídal objev dosud tajných vědomostí o grálu. Mají poskytnout jedinci vnitřní sílu, která se projeví ve všech oblastech jeho života.

Ztracené povědomí grálu oživil ve třicátých letech minulého století Abd-ru-shin. Informace, přijaté od vysokých duchovních bytostí uvedl v knize Ve světle pravdy. Důvody, proč se tak stalo, byly zřejmě hluboké a pro ducha lidstva významné. Kromě toho, že definoval a vysvětlil hranic mezi prostorem, ke kterému náležíme my a prostorem grálu, popsal též vysoké duchovní bytosti, obývající oblasti pod a nad hranicí grálu.

Síla grálu jako transcendentní fenomén proměňuje člověka a jeho život, který může i prodloužit, neboť posiluje mládí v něm. Grál dodává energii k vítězství, léčí smrtelná poranění, ale může být i ničivý, nezachází-li se s ním správně.