V některých pramenech se jméno této skály píše Bentayga. Je podstatně nižší, než Roque Nublo a přestože jsou oba vrcholy od sebe na dohled ve směru východ - západ, cesta autem po silnici od jedné ke druhé je dlouhá přes 10 km. Už zdálky působí Roque Bentaiga tajuplně a tento pocit se zvětšuje s přiblížením k hoře. Cestou od parkoviště míjíme kamenné zídky; myslím, že vysvětlení jejich existence jako vojenského opevnění kulhá. Daleko spíše jde o fixaci hranice sakrálního místa a zamezení přístupu nepovolaným. Vrchol je podobně jako na Roque Nublo nepřístupný a vše podstatné se odehrávalo na úpatí vlastní skály. Po zdolání posledních schodů má poutník před očima svatyni vytesanou do skály. Je to obdélníkový prostor s obvodovým žlábkem a několika vodními mísami. Kromě jiného byl účel božiště věštebný a obětní (zvířecí oběti). Za svatyní jsou dvě jeskyně. Menší, téměř nepřístupná, byla asi jen útulkem, větší, před kterou je plošina s vodní miskou, sloužila pravděpodobně jako zasvěcovací.
Skrz skalní stěnu je proražen průchod na terasu na opačné straně.
Pocit z energií místa je úžasný.
 |
(nahoře) © Pavel Kozák: Pohled od parkoviště (vlevo) © Pavel Kozák: Svatyně na Roque Bentaiga |