Krajina působí svými vlivy na člověka, který se v ní nachází a pohybuje. Pokud není citlivý člověk vázán na určitou cestu nebo směr, volí je intuitivně. Je přitom ovlivněn místy, jež jsou v jeho dosahu či dokonce v dohledu. Jejich pozitivní nebo naopak negativní energie jej vábí respektive odpuzuje. Oči pak již jen hledají optimální směr. Jsou krajiny prosté záporných míst a jsou také takové, před kterými se rozmýšlíme, zda by nebylo lépe se vrátit domů. V pohádkách jsou charakterizovány rozcestími s nápisem: “Půjdeš-li vlevo, nevrátíš se, půjdeš-li vpravo, zahyneš.“
Na místech s dobrou energií rádi postojíme či posedíme. Záleží na původu primární síly a její kvantitě, případně dynamice. Můžeme zde posílit své vlastní tělo, nebo je léčit, je-li to třeba. Mnohdy obdržíme i informaci nebo radu, jež nám pomůže v životních záležitostech. Lidem hledajícím duchovní cestu se může dostat i mystického zážitku a osvícení.
Místa špatná nás odpuzují prostřednictvím nepříjemných tělesných pocitů, které mohou vést až ke zhoršení zdraví, zeslábnutí či psychické depresi.
Chování bodů v krajině je určováno jejich vlastnostmi, které mohou být založeny na:
- energii místa a sílách, které ji aktuálně tvoří,
- historické či aktuální přítomnosti duchovních bytostí nebo jiných astrálů,
- minulých událostech, které jsou v místě otištěny,
- energií stromu,
- energií kamene či jeho tvaru,
- historické činnosti člověka, mimo jiné i duchovní.
Místa v krajině v sobě uchovávají všechny významné jevy, ke kterým v nich nebo v jejich blízkosti došlo. Ovlivňují jimi nejen bezprostředně člověka, ale i zvířata a rostliny ve svém dosahu. Děje se to v rovině mimosmyslového vnímání, kterým ovšem člověk disponuje méně, než stromy a živočichové.
Celkový obraz krajiny se tak stává mozaikou běžně vnímatelných a skrytých vjemů, které určují náš vztah k lokalitám a územím, ohraničených horizonty.