Nad příjemným městečkem Oybin za česko - německou hranicí ční do výše 120 m pískovcová hora, na které jsou zbytky středověkých staveb různého stáří. Archeologie hovoří o osídlení z doby bronzové, jako o nejstarším známém, charakter hory však nasvědčuje tomu, že zde lidé byli dávno předtím, již v době kterou jsme si zvykli spojovat s koncem Atlantidy. Vrchol je totiž obdařen zbytkovými energie obřadů, které korespondují s atlantskou filosofií a neměly původ ve střední Evropě. Místo tedy muselo sloužit jako sakrální komusi, kdo přišel od západu.
Pojmenování místa je již slovanského původu a pochází od jakéhosi Mojba – odtud jeho sídlo Moibin. Bylo později poněmčeno na Oybin a z toho vzniklá dnešní česká forma Ojvín tedy neodpovídá prvotní.
Ve 13. století patřilo okolí pánům z Lipé (Ronovci) a jednomu z nich, Chvalovi, se při lovu medvědů zalíbily pískovcové skály tak, že tu postavil strážní hrádek nad lužickou stezkou. Ten byl později rozšířen na skalní hrad zvaný Lipský podle tehdejších majitelů. V letech 1311-1319 hrad rozšířil Jindřich z Lipé, který jej směnil s Janem Lucemburským za panství na Moravě. Ten ho promptně zastavil slezskému pánu Jindřichu Javorskému a až po jeho smrti se majetek vrátil k české koruně.
Karel IV. hrad přestavěl a protože měl k místu osobní vztah vyplývající z povědomosti o povaze skály, pojal jej jako své další sídlo, oblíbené stejně jako Karlštejn. Vyrostl zde tedy v r. 1364 především císařský palác.
Již ale v roce 1369 tu založil Karel klášter celestýnů. O tom jaký význam lokalitě přikládal, svědčí to, že zadal stavbu Petru Parléřovi, kterému však v dokončení zabránila smrt. Dostavba tedy zůstala Matyášovi z Arrasu.
Kostel byl budován ve dvou patrech nad sebou, horní a dolní. Loď horního kostela má výrazný mužský charakter, boční kaple popisovaná jako sakristie náleží ženskému pohlaví. I z Karlštejna je o Karlovi známo, že přikládal váhu společným obřadům patnerů a zde navíc byl zavedena určitá přípravná část pro každé z nich. Je víc než pravděpodobné, že Karel IV. se tu sám se svými blízkými (a úspěšně) zúčastňoval ritálů, jejichž základ neležel v křesťanství, ale v mnohem starší nauce. 
Kromě kostelů, postavených na energetických místech, jsou ještě další staré svatyně na severní skále. Původní a dnes ještě patrný význam lokality spočívá v přístupu člověka k silám, které se účastnily vzniku světa a života v něm a v povznesení duše do vyšších oblastí. Rovněž se tu duchovní člověk (je-li náležitě připraven) může přiblížit ke skutečnému úkolu a důvodu existence svého druhu. Pro ženy samotné pak je Oybin významný z hlediska přípravy na početí a nošení plodu a také pro pozitivní vlastnosti dítěte. Myslím, že toto se projevilo mimo jiné u Anny Svídnické.
Oybin je pro duchovně otevřeného člověka úžasným místem, které mu může kromě výjimečných pocitů poskytnout skutečnou a platnou pomoc v jeho dalším postupu. Kromě toho se tu Čech cítí jako ve své zemi, neb vnímá energie, jež tu zbyly po našich předcích. Ještě dodám – a čtenář stránek tomu jistě rozumí – že oni předkové nemuseli být slovanští ba ani keltští.
Každý, kdo vědomě spojuje svůj život s českou kotlinou a jejím duchem, by měl alespoň jednou navštívit Oybin.
 

© Pavel Kozák:
Příchod ke kostelům

© Pavel Kozák:
Loď horního kostela, mužské místo

 

© Pavel Kozák:
Boční kaple, ženské místo

© Pavel Kozák:
Dolní kostel