Lidé věděli téměř od počátků své existence o tom, že vedle nich tu jsou bytosti, které nemohou dost dobře svými smysly vnímat. Jen velmi zřídka, když ony chtěly a mohly, braly na sebe viditelnou formu. Pokud ji člověk spatřil, nedokázal ji popsat nebo přirovnat k ničemu, co znal. K ničemu, kromě sebe. A tak vznikly postupně personifikace přírodních neboli elementárních bytostí, víceméně podle míst a prostředí, kde je lidé zastihli.
Protože však ostatní lidé v jejich bytí neuvěřili, odsunuli je do pověstí a pohádek. Z nich pak známe vodníky, víly a skřítky všichni, kdo jsme je v dětství četli. I když se to může zdát podivné, ne každé dítě čte aktivně a pokud je mu čteno, ponechává vše, co slyší, ale nechce přijmout, kdesi v neskutečnu. Mentální prožívání pohádek je tak ukazatelem i budoucího vztahu dětí k astrálním bytostem.
S elementárními bytostmi je možné se v přírodě i jinde setkat a rozpoznat jejich přítomnost způsoby, které jsou většinou psychotronické; k psychotronice počítáme i intuici, mentální komunikaci a mimosmyslové vidění. Jsou jako my lidé, lepší i horší, rozdíly mezi nimi jsou však kontrastnější. Ty dobré nás mají rády a mrzí je, když si jich neumíme všimnout.
Přírodní astrálové se většinou zdržují stále v určitém okrsku, takže je tam lze zastihnout, víme-li již jednou o nich. Jsou dokonce místa pro jejich výskyt typická, jako například vrch Vladař v západních Čechách. První fotografie zobrazuje dnešní podobu energetického místa na Vladaři, kde se zdržuje pozitivní mužská bytost, zvaná trol. Druhá pak bývalou ženskou svatyni, kde lze potkat naopak bytost ženskou, vílu.
Ovšem pozor! Po Vladaři pobíhá i dost bytostí, které jsou vůči člověku negativní a mohou mu dost znepříjemnit život, dokonce i po návratu. Proto zájem o přírodní astrály nespočívá jen v pozitivním přístupu, ale také v umění ochrany před těmi horšími z nich.
© Pavel Kozák: Energetické místo Vladaře |
© Pavel Kozák: Svatyně chráněná vílou |