99% křesťanských sakrálních míst je postaveno v lokalitách, kde byly předkřesťanské svatyně a ty opět na takzvaných energetických nebo silových bodech. Jejich energie je v kostelech primární, i když k ní postupně přistupují další.
Umístění bodů je dáno geometrií půdorysu a může jich být v kostele i více. Většinou jsou na podélné ose, není to však pravidlem. Znalí stavitelé uměli na zamýšlený půdorys navázat i vyznačením těchto míst ve stropě. Pak nacházíme silové body pod kupolemi, jako třeba v Antverpách nebo v kladrubské klášterní katedrále. V ní jsou tyto body, jichž je několik, vyznačeny i v podlaze kovovými hvězdami. Zde to bylo záležitostí známého projektanta a stavitele Santiniho, který navrhoval regotizaci chrámu a byl největším znalcem těchto esoterních záležitostí. I jinde však nalezneme signifikaci těchto míst, například kovový kroužek na podlaze katedrály v Salisbury.
Záleží pak na síle bodu, aby energie v prostoru kostela byla vyšší či nižší. Obecně lze říci, že přitom nezáleží na velikosti kostela ani stavebním slohu, i když baroko umožňovalo mnohem členitejší půdorysy. Jako příklad můžeme uvést řípskou rotundu, ale i románský kostel v Staré Weitře (Vitorazi) v rakouském Waldviertelu.
© Pavel Kozák:
Kupole v antverpské katedrále |
© Pavel Kozák:
Santiniho kladrubská kupole |
 |
(nahoře) © Pavel Kozák:
Kostel ve Weitře
(vlevo) © Pavel Kozák:
Hvězdice označující hlavní kladrubské energetické místo |