Pamatuji dobu, kdy se chodilo na Tříjezerní slať podél drátů a na Modravě byla drátěná stěna součástí obce. Podobu Luzného jsme neznali a když překážky zmizely, žasli jsme, co bylo uzavřeno mezi silnicí a hranicí.
Netušili jsme, že existuje pták, který nám znovu uzavře cesty sotva objevené. Cesty, které již v dávnověku sloužily k přechodu lidí přes pohoří od západu do české kotliny, ať velkých či malých skupin nebo jedinců. Ti všichni hledali na Šumavě to, o čem dnes znovu víme. Našli to podstatně lehčeji, než to hledáme my.
Středověké řídké osídlení samozřejmě nemohlo ohrozit divokou zvěř, která doplatila až později na setkání s lovci s puškami a psy. Naše špatné svědomí v tom ohledu v nás vyvolává snahu to zvířatům aspoň trochu nahradit - spíše si korigovat ono svědomí.
Dnes je Šumava zmítána zápasem mezi protichůdnými lidskými zájmy o ni. Dosud byly způsobeny rozpory mezi tím, co někteří cítíme jako povinnost a tím, co nám přináší živobytí nebo odpočinek.
První zájem chce ve prospěch ptáků a zvířat člověka co nejvíce ze Šumavy odstranit a jako prostředek k tomu vidí v omezení vstupu lidí a v části hor vytváření neprostupné divočiny.
Druhý zájem je ekonomický v podobě plných ubytovacích zařízení a parkovišť. Nutno mu přiznat, že se snaží přinést obyvatelům práci. Předpokládá cesty plné turistů a cyklistů, svahy a stopy plné lyžařů.
Další přínos vidí těžařské firmy v obrovském množství dřeva, které ještě neuschlo a nepadlo a které lze se ziskem zpeněžit. Vždyť zisk je prý hnací silou společnosti, aspoň této, byť se může skrývat za způsoby hospodaření v lese.
Národní park je zde politickou institucí, která má smířit tato hlediska mezi sebou tak, aby byl každý přiměřeně spokojen. Myslím, že není daleko chvíle, kdy se definitivně ukáže, že to není možné. Jsou takoví, kteří jsou o tom přesvědčeni již dnes.
Uprostřed sporů se vytrácí cíl, který se - aspoň mně - jeví z těch známých jako hlavní. Totiž umožnit člověku, aby šumavskou přírodu viděl na vlastní oči a sáhnul si na ni vlastníma rukama. A slyšel ticho na vlastní uši. Jaký je vlastně význam slova "národní"? Že by to bylo něco jiného, než „přírodní“?
Šumava je jediným ze čtyř národních parků, kde zatím nelze dospět k dohodě. Příčina toho se nachází v jejích vlastnostech, jež jsou esoterní povahy a od dávných dob sloužily lidem a vzbuzovaly jejich pozornost, přitahovaly je do jejích vyšších poloh.
V našem čase to do nedávné doby činily skrytě a přece účinně. Je to zřejmé z množství milovníků přírody a krajiny, kteří sem jezdí. Nemohou však využít tyto vlastnosti plně, pouze je podvědomě cítí. Účastníci sporů je cítí často také, ale chtějí je využít pro své zájmy.
Nyní jsou tyto věci známy a je znám jejich pozitivní vliv na člověka. Jsou to místa, kameny, staré svatyně a megality, které mohou pomoci zdraví a mysli člověka dnes jako před tisíci lety. Pokud se k nim dostane; k některým ano, k jiným ne.
Vědomý člověk však ví i to, že prostřednictvím jedince je možné a dokonce velmi potřebné přenést tento vliv na společnost a její domov - Matku Zemi.
Jistě, aby mohl jedinec využít povahy míst, musí je navštívit, to jest, musí být přístupná. Chci zde říci, že mám rád kulturní lesy s jejich pěšinami vedoucími k cíli. Ty, v nichž nehrozí minimálně fraktura kotníku. Když už divočinu, tedy vzniklou přirozeně během mnoha let. Nikoli pseudodivočinu se stopami pily na koncích kmenů.
A především pro mne duchovní důvody konání převyšují všechny ostatní. Věda jako prostředek poznání světa a zákonů jeho vývoje zklamala, nesplnila úkol, který si dala a uchýlila se směrem k ekonomice. Přírodověda zde není výjimkou. Charakter vědce je jeho charakterem lidským. Jsou vědci moudří, kteří se řídí vlastním rozumem. Pak jsou jiní, pro které herec John Wayne používal označení "vzdělaní pitomci".
Nemám nic proti zvěři a ptactvu, mají své právo na život a musíme je respektovat. Podle nejvyšší duchovní moudrosti je nepřípustné způsobit jakékoli bytosti ztrátu energie. Země chrání sama svůj povrch, představa člověka o tom, jak jí má pomáhat, vychází často spíše z potřeby uspokojení jeho vlastního ega.
Nacházíme se v době, kdy je třeba chránit v prvé řadě člověka, tedy toho dobrého, a pomáhat mu překonávat potíže vývoje. Jinak se může stát, že tetřevi tu budou, ale my ne.
Nicméně mám stále naději, že řešení existuje a v pravou chvíli bude objeveno. Nakonec i řeka Křemelná otevřela svou náruč.
 |
Stáhnout článek (Sumava-nyni.docx) |