Když počet lidí na Zemi dosáhl - aspoň v některých oblastech - takových měřítek, že neměli prostor žít osamoceně, bylo nutno řešit způsob soužití. V rámci komunit, kmenů, celých národů a jimi osídlených regionů. Tam, kde bylo lidí nejvíce, se ukázala nutnost regulace a společných pravidel. Jejich uplatnění a dodržování se stalo úkolem svěřeným jedincům nebo skupinám.

Tito lidé měli od počátku dvě možnosti. Buď sloužili lidem, které měli na starosti, nebo sloužili svému vlastnímu prospěchu. Možnosti prospěchu gradovaly se zavedením hmotných hodnot měřitelných platidlem. Nebylo však dost prospěchu pro všechny a tak někteří jej začali získávat na úkor druhých. To trvá do dneška i když byly výjimečné snahy z tohoto "dopravního prostředku" vystoupit.

Lidstvo vyzkoušelo několik způsobů organizace života. Buď měl kmen (národ) jednoho voleného náčelníka, dědičného panovníka, nebo někoho, kdo moc usurpoval. Anebo vládu, která se mezi sebou sváří o větší moc jedinců v ní. Této poslední variantě se říká demokracie. Demokratická vláda předstírá, že vzešla ze svobodné volby lidí. Svobodná možná byla, ale výběr byl omezen. Bohužel na ty, kteří preferují vlastní užitek nebo užitek toho, komu slouží. Ve výsledku je to totéž.

Pamatuji dobu, kdy se chodilo na Tříjezerní slať podél drátů a na Modravě byla drátěná stěna součástí obce. Podobu Luzného jsme neznali a když překážky zmizely, žasli jsme, co bylo uzavřeno mezi silnicí a hranicí.

Netušili jsme, že existuje pták, který nám znovu uzavře cesty sotva objevené. Cesty, které již v dávnověku sloužily k přechodu lidí přes pohoří od západu do české kotliny, ať velkých či malých skupin nebo jedinců. Ti všichni hledali na Šumavě to, o čem dnes znovu víme. Našli to podstatně lehčeji, než to hledáme my.

Středověké řídké osídlení samozřejmě nemohlo ohrozit divokou zvěř, která doplatila až později na setkání s lovci s puškami a psy. Naše špatné svědomí v tom ohledu v nás vyvolává snahu to zvířatům aspoň trochu nahradit - spíše si korigovat ono svědomí.

Dnes je Šumava zmítána zápasem mezi protichůdnými lidskými zájmy o ni. Dosud byly způsobeny rozpory mezi tím, co někteří cítíme jako povinnost a tím, co nám přináší živobytí nebo odpočinek.

Zatímco jsme některými vědeckými kruhy udržováni v domnění, že udržitelný (nepříliš rychlý) rozvoj civilizace je možný, události kolem nás hovoří naopak o tom, že již nějaký čas udržitelný není. Stav lidského jedince nebo spíše jeho převažujícího charakteru určuje cíl našeho poklesu. Někteří autoři neváhají označit tento cíl synonymem konečníku. Jeví se skutečně jako konečná, alespoň lidem vycházejícím z materiálního pojetí světa a přitom vidícím dobře naše chování k planetě, na které jsme vysazeni a dále dotvořeni. Konec je pro ně koncem ekonomiky, tedy možností obživy a životního prostředí vůbec. 

Jiní jej ztotožňují s koncem vývojového  cyklu, známého předchozím civilizacím. To je v pořádku, pokud nedáváme rovnítko mezi něj a konec celého světa, ve kterém žijeme. Tedy úplnou zkázu a zahynutí veškerého života. Matka Země však nezahyne a bude stále potřebovat na svém povrchu inteligentní bytosti, které se budou o něj starat. Nikoli však ty, které jej budou považovat za zdroj svého obohacení.
 

Důvody proč člověk, který má schopnost učit, to činí, mohou spočívat v pomoci lidem, civilizaci, světu nebo především jemu samému. Učitel, který chce pomáhat vývoji světa, přijal svou činnost jako více či méně duchovní úkol. Přitahuje lidi toužící po objevování zákonitostí světa; je to jejich priorita. Ten, jenž vidí vlastní prospěch a moc, se chová jako obchodník. To, co získá - dejme tomu vlastní pílí - předá dál tak, aby získal podstatně víc. Takový učitel se řídí zákony obchodu, to jest vychází z poptávky a jí podřizuje téma svého učení.

Fascinuje mne výraz "přidaná hodnota", je totiž výstižnější než zisk. Prostě jsem cenu navýšil, není skutečně zcela získaná mou zásluhou.

Oba typy se mnohdy prolínají a převaha jednoho neb druhého v učiteli vede k jeho duchovnímu vzestupu či pádu.

Zatím poslední hmotně znatelný účin komety ISON se odehrál ve druhé dekádě měsíce ledna, kdy Země prošla jejím prachem zanechaným při cestě komety ke Slunci. Průchod oblakem prachu započal trochu dříve, než se uvádělo – již 11.1. Působení na lidského jedince bylo významné. Každý člověk, který byl ochoten se zabývat svým aktuálním postavením ve světě, dostal v následujícím týdnu možnost pohlédnout do svého nitra a vidět, čím vlastně je. Jaké má možnosti růstu, jaké překážky mu stojí v cestě, co v životě získal, co ztratil. Jaká je jeho pozice v lidské společnosti.

Období, které začalo pak, bylo ve znamení působení energií zanechané kometou u Slunce, uplatňovaného prostřednictvím erupcí a slunečního větru a řízeného přítomnými mimozemskými entitami. Stále více lidí cítí, že se skutečně děje cosi, co mohou i oni nazývat civilizační změnou. Hloubka a dosah této změny jsou však pro ně neznámou. Za dlouhou dobu naší přítomnosti na Zemi jsme se naučili obávat nepředvídatelných věcí. Přestože vnější působení a pomoc (tedy ony pozitivní) jsou zaměřeny právě na přijetí a vyrovnání se s touto plavbou do neobjevených vod, přichází k nám strach ze společenských otřesů a budoucích utrpení jedinců.

Odhodlal jsem se ku psaní tohoto článku ve chvílích, kdy tlak na lidského jedince související s nástupem nového civilizačního cyklu působí obzvláště. Myslím, že právě v těchto dnech a týdnech je potřebné pojmenování všeho, co nám dosud pomáhalo, pomáhá a pomáhat bude. Také toho, co nás odvádí od skutečných cílů a skrývá je před námi.

Vždy, když čas trhne oponou bránící přístupu k informacím, probudí se lidská touha po nich a po poznání, které dosud byly zakázány. Nastane víceméně živelný rozvoj využívání esoteriky a duchovních prostředků. Bylo tomu tak i u nás v posledních pětadvaceti letech. Zájem o tyto věci stoupal a řada lidí v sobě našla mimosmyslové schopnosti. Zároveň byly přinášeny možnosti pomoci jednotlivcům tam, kde dosud známé metody nebyly účinné.  

Takzvaný živelný vývoj podléhá vždy dvěma vlivům. Jednak potřebě jednotlivců, jednak potřebě jiných jednotlivců využít potřebu těch prvních a řídit ji k tomu účelu. Duchovní vývoj u nás (a pochopitelně kdekoli ve světě) není výjimkou a děje se právě tak. Proto jsme nyní v situaci, kdy se nám nedostává toho, co by nám pomohlo nejvíce. Jsem už na Zemi v tomto životě poměrně dlouho a prošel jsem celou tuto dobu s jejími plody; mnohých z nich se nyní budeme muset vzdát.

Abychom pronikli do problematiky, řekněme si nejdříve, co člověk na duchovní cestě hledá, co od ní očekává.

Může to být duchovní poznání a povznesení. Je vyústěním touhy dovědět se o Světě a životu to, co se ani na vysokých školách nevyučuje. Takový jedinec se dostává na cestu poznání.

Častěji jde o pomoc v osobních problémech, které člověk řeší přednostně. K těm náleží špatné zdraví, vztahy k jiným lidem, hmotné problémy a také karmické překážky. Nazývám tento fenomén cestou přijetí pomoci.

Jsou ovšem lidé, kteří vyhledávají pouze výrazné zážitky pramenící z duchovní oblasti. Někdy je potřeba takových prožitků tak silná, že může přejít v závislost. Taková a podobná potřeba je cestou prožitku.

 

Cesta poznání

K poznání Světa lze dojít pouze vlastní zkušeností, nikoli pouhým vyslechnutím zprávy o něm. Život však je krátký a proto jsme vděčni, že nám byla dána zprostředkování této zkušenosti. Ta se dělí na dvě skupiny. První je takzvaná vnitřní cesta, která se meditativně obrací do vlastního nitra a přes duši hledá odpovědi, někdy i nejprve otázky.

Druhá, vnější, se odehrává pomocí míst nebo živých kamenů. Bývá většinou rychlejší,

neboť se odvíjí v přirozeném prostředí člověka, kde kontakt s vědoucími bytostmi a vyššími prostory je snadnější. Také rozpoznávání vlastních dřívějších inkarnací a jejich vlivu na tu současnou.

Obě cesty umožní za určitých okolností přístup k žádaným informacím. Někdy, většinou jednou v životě, i procítění podstaty, tzv. vhled. Je to krátký vědomý okamžik, který mizí brzy v nevědomí. Takový zážitek bývá nazýván zasvěcením. Někomu připadá tento výraz nedostatečný, neschopný vyjádřit charakter jevu, jiným nadnesený, zveličující průběh a účel poznání. Snad bychom měli zasvěcení chápat jako „ozřejmení skutečnosti jiným lidem neznámé“. Vždy je spojeno se změnou člověka.

Poznámka: Často se hovoří o zasvěcení člověka mistrem – jiným člověkem. Je třeba říci, že ke skutečnému zasvěcení může dojít jen pomocí duchovní bytosti, nikdy ne člověka. U něho jde jen o předání informace.

Někdo se předčasně spokojí tím, čeho se mu dostalo, zastaví se a nebude pokračovat, leč by se náročně jednou na cestu vrátil …

Jedinec, který pokračuje správně na cestě poznání, je dříve nebo později vyzván k přijetí úkolu, který tak či onak Světu pomůže. Nemusí jej přijmout, je to ponecháno na něm. Pokud však to učiní, získá možnost dalšího poznání, totiž vložení informace do vědomí některou z duchovních bytostí. Vždy je zde limitující „pracovní kapacita“ mozku, neboť příchod informace, kterou by nemohla vstřebat, by znamenal dysfunkci mozku a smrt člověka. Proto se tyto věci dějí postupně, v závislosti na zvyšování vědomí člověka.

Jestliže člověk vůči Světu a bytostem přijal úkol, zavázal se tím pracovat v daných směrech. Pak se cesta poznání stává i cestou práce.

 

Cesta přijetí pomoci

Primárně se tímto směrem obracejí lidé, které vlastní problémy tíží natolik, že je neunesou a chtějí je odstranit. Mnohdy se domnívají, že bez jejich vyřešení se žádná další cesta neotevře.

Léčení nemocí na duchovním základě je používáním zvláštních způsobů. Pacient si může vybrat od homeopatie přes byliny, obrázky, mandaly, bioenergii, reiki, minerály, masáže, kineziologii, magické předměty a tvarové zářiče k přístrojům. Zde je léčitel nebo rádce neodmyslitelnou součástí procesu.

Při léčení v krajině je nutno navštívit léčivé místo nebo aktilit (léčivý menhir) a znát příslušný postup.

Pokud se má člověk uzdravit, způsob se vždy najde. Ono pokud znamená nepřítomnost karmické zátěže, která způsobila nemoc. Zdaleka ne vždy se o tom léčitelé přesvědčují a výsledky se nedostaví.

Osobní problémy, které se týkají partnerských a dalších vztahů nebo obživy jsou často řešeny, neboť jsou prezentovány jako vážná překážka duchovního růstu. Pokud jsou překážkou, pak pouze růstu pseudoduchovního. Její odstraňování zabere nicméně celý život a čas, ve kterém by si člověk mohl skutečně pomoci.

Překážkou v duchovním postupu je jen chybný postoj a úmysl jedince samotného spolu s karmickými vlivy.

 

Cesta prožitků

Duchovní poznání a informace o vlastním postavení a úloze jsou někdy spojeny s mimořádně silnými vjemy neb změnami pozice těla při meditacích. A pak vždy zůstávají ve vědomí či podvědomí adepta.

Na této specifické cestě jsou však pocitové či energetické zážitky cílem, nikoli prostředkem. Pouze ony jsou tu pro člověka důležité, jsou pro něj jediným přínosem odehrávajícím se ve chvíli rituálu nebo meditace. Ať se odehrává v krajině, na lehátku, před obrazem, před duchovním učitelem. Poznání nebo duchovní vývoj přitom hrají roli druhotnou nebo nehrají žádnou. Je třeba říci, že cesta prožitků je cestou pseudoduchovní a pro vývoj jedince neúčinnou.

 

Dnešní vývoj člověka závisí na úrovni vědomí a ta opět na duchovním postupu. Téměř všichni lidé snažící se o duchovní vývoj mají určité bloky nebo ohniska odporu proti zvyšování vibrací mozku. Jedná se většinou o nevyřešená traumata z minulých i současných životů. Zástupně se jeví jako bloky dané osobními problémy. Klade-li se důraz na jejich řešení, zaplní posléze činnost a koncentraci člověka tak, že se toto řešení stane jediným cílem.

Co tedy vyplývá z uvedených jevů a skutečností? Jak pohlížet na to, co nazýváme cestou?

Cesta poznání se jeví jako prioritní snaha, zvláště v současné době, kdy není času nazbyt. Hledání se nyní soustřeďuje na nitro člověka a použití vlastní síly. Současně jsou přitom odstraňovány všechny bloky, které vadí aktuálnímu postupu. Věci osobní s výjimkou karmy nechť poodstoupí nebo jsou řešeny souběžně s poznáním.

Skutečná duchovní cesta zahrnuje pouze cestu poznání a je jen dobře, jestliže také práce. Vše ostatní je jen nutným nebo méně nutným uspořádáním osobního života, o prožitcích nemluvě.

A co učitelé, léčitelé, rádci?

Je čas si přiznat, co chybí a změnit základ svého působení, aspoň u většiny.

Učitelé, pokud jsou skutečně duchovní, nechť dají klientům to, co jim pomůže ve zlomu civilizačních cyklů. Mám na mysli hlavní duchovní zákony, ty prosté i ty nejvyšší. Ty nechť jsou základem každé nauky, ať jakéhokoli zaměření. Neboť jim skutečně podléhá života vývoj každé bytosti, nejen Světa.

Učitel je tu proto, aby pomáhal proměně člověka a ulehčení pro ty, kdož pro vlastní nedostatky proměněni nebudou. Také změně takříkajíc životního prostředí. Falešných proroků už bylo dost.

Léčení a každá pomoc člověka člověku by měly vycházet ze zásady podporování schopnosti svépomoci v každém jednotlivci. A ctít aktuální stav karmy pacienta.

Poradenství – jeho moderní podoby - stojí bohužel na pseudoduchovních základech vyprodukovaných v touze po originalitě. Počítají spíše s tím, že se psychika klienta vzchopí sama. Za seriózní považuji stále astrologii, konstelace jsou však v souhrnu příliš komplikované. A pak už pomůže jen dobrý kartář…

Často je řešen problém odměn za duchovní pomoc lidem. Pokud si léčitel či učitel vezme jen to, co potřebuje k prostému bytí , je to v souladu s duchovní moudrostí a zákony. Zatím jsou to ještě stále peníze, v budoucnu to bude jiný ekvivalent. Ani Ježíš neučil a neléčil zadarmo, činil to za stravu a byt.

Duchovní činnost je ovšem dnes stále ještě prostředkem obchodu a zisku. A existuje v ní konkurenční boj, který se nebojí ani energetické manipulace s klienty ve smyslu jejich udržení. To vše lidem nepomáhá a jejich rádce a učitele posléze ničí.

Když už mluvíme o pomoci, má být taková, aby poskytla klientovi podmínky pro rozvoj vlastního řešení a podnítila jeho zájem v tom směru. Naučí se pak určité soběstačnosti. Postupujeme-li z jakéhokoli důvodu opačně - totiž tak, že učiníme druhého závislým na nás - nepomůžeme mu ve skutečnosti téměř vůbec. Konečně ani sobě, neboť jsa pouze člověkem, za čas nezvládneme jeho očekávání naší pomoci.

Pro formulaci východiska je proto vhodné upravit známé přísloví „Člověče pomoz si a Bůh ti pomůže“ asi takto: "Učiním vše, aby ses naučil si pomoci sám a zasloužil si tak pomoc Kosmického Vědomí".

Je ještě jedno přísloví, které praví něco o ustlání a ulehnutí. Naučme se tedy nyní ustlat si dobře…      

 

 Dokument ke stažení (DOCX)

 

Pojem posilování chápe dnešní civilizace široce; od svalové hmoty po duši. Posilujeme tělo, abychom byli schopni nějakého výkonu, který má svůj původ v antických hrách, nebo je nutný pro přesun na větší vzdálenost či pouhé přežití. Může jít o odolnost proti nemocem, nebo naopak o zotavení po onemocnění, které jsme přestáli. Někdy řešíme uspořádání života k lepšímu, či jeho změnu, jež nutně nastává. Jdeme-li po duchovní cestě, nemůžeme se vyhnout překážkám, které slouží k vyrovnání karmy a očištění celé naší bytosti. Bez jejich překonání nelze postoupit dále a k němu je potřebná pevná mysl, nezávislá na egu.
Tak či onak jsou v žití chvíle a období, kdy mají být tělesné funkce uchovány nebo zlepšeny a mysl čistá, schopná dospět k odpovědi na důležitou otázku. Tehdy nám může být krajina nápomocná, víme-li, jak a podle čeho vyhledávat místa, kde má konkrétní pomoc připravenu.
Jistě, zákon karmy nelze obejít, ale jestliže již čas k jejímu vyrovnání nastal, může je pobyt na určitých místech usnadnit.
Jsme–li v situaci, kdy taková místa hledáme, vždy přijde potřebná intuice nebo psychotronický prostředek a pomohou při tom. Dovedou nás tam, kde máme meditovat, kde najdeme zdroj síly pro nás určený. Člověk má mít kromě toho vždy v zásobě stálé lokality, které jsou jeho a kam se může v nouzi vždy obrátit. Většinou tam chodíme už od dětství, aniž bychom si uvědomovali, že jednou tu nepůjde o hru, ale o věci na ostří nože.
Při prostém přijímání energie je místem určení zdroj bioenergie člověka. Má tedy význam pro tělesnou kondici a pro posílení imunitního systému. Také ovšem pro psychotronickou práci, kde je výdej bioenergie vysoký. Nemeditujeme při něm, pouze stojíme na energetickém bodu, když jsme vyslovili prosbu o poskytnutí energie. Ta je vždy energií místa a podle povahy místa v ní může převažovat kosmická nebo zemská. Obecně to není rozhodující, pouze v typicky ženských problémech je velkou pomocí síla Matky Země.
Sledujeme, zda do nás síla přichází. Kosmická energie i rovnoměrná síla místa vstupují do člověka korunní nebo srdeční čakrou a šíří se nejprve do rukou. Zemská energie přichází sice nohama, projevuje se však primárně paradoxně v hlavě, jakoby se tam její proud zastavil a zkoncentroval. Pokud máme pocit, že se nic neděje, mohou být příčinou  uzavřené čakry a měli bychom je pročistit některým ze způsobů, které specialisté na tyto věci doporučují.
Dosažení postačující hladiny energie většinou pocitově poznáme, jde o stav určitého vyrovnání a zklidnění. Poté poděkujeme a z místa odstoupíme.
Harmonizace a posílení mysli dosahujeme meditací na energetických bodech. Je to meditace bez předchozího záměru s pouhým otevřením se tomu, co přijde. Je lépe ji provádět na místech, která mají vertikální spojení do duchovního prostoru. Chceme-li však „otužit“ svou mysl pro každodenní styl s materiálním světem, vyhledejme naopak místo se silnou zemskou energií. To platí zejména pro odstranění strachu z přílišného množství lidí, aut a vůbec ruchu. Také přehnaných obav ze všemožných rizik, která přináší podnikání a organizační činnost.
Prosíme-li o odpověď na naléhavou otázku nebo o radu, je vertikála do duchovního prostoru podmínkou. V ní vyslovíme svou prosbu a počkáme na mentální odpověď, případně ji přijmeme pomocí virgule. Někdy ji neslyšíme hned, ale až po opuštění místa. Pokud se objeví až za několik dní, znamená to, že nám byla vložena do nevědomí, odkud byla uvolněna teprve v době potřeby. Vertikální linie pro řešení problémů spojených s nápadem, intuicí je také k dispozici ve středech kamenných kruhů, v dolmenech a na taulách.
Příchod na energetická místa má svá pravidla a je dobré je respektovat, zvláště přicházíme-li poprvé do lokality, kterou neznáme. Většinou víme, kde přibližně se bod nachází a je nám známa jeho kladná polarita. Ze vzdálenosti alespoň 500 m jdeme pomalu a snažíme se mentálně na místo napojit, abychom ohlásili svůj příchod. Často to má za následek příchod astrála, který nás čeká v určitém místě. Je dobré se umět s ním dohovořit a požádat o dovolení pokračovat v cestě. Pokud přicházíme v pozitivním naladění, můžeme si být jisti, že nám svolení nebude odepřeno. Když již cítíme místo před sebou nejvýše na vzdálenost 200 m, zastavíme se a krátce v mysli zhodnotíme důvod, proč chceme bod navštívit. Můžeme být překvapeni tím, že na přístupu k místu se již náš náhled nebo žádost mění a formulujeme je jinak. Člověk ponechán sám sobě někdy ve skutečnosti neví, co je pro něj pravou cestou a teprve pod vlivem energií „směrodatného“ místa si to uvědomuje.
Pak se přiblížíme k vlastnímu silovému bodu, stále pomalou chůzí, a vnímáme celé jeho okolí, které ovlivňuje. Neznáme-li jeho přesnou polohu, dohledáme ji pomocí psychotroniky, to jest virgulí nebo pomocí tělesných pocitů. Upřesňujeme ji přitom ze dvou kolmých směrů – decimetry tu hrají svou úlohu. Zjistíme také, kam se máme obrátit čelem a zda se bod nechová odlišně k ženskému a mužskému pohlaví.
Ujistíme se, zda se od případně přítomného astrála nemáme dovědět něco důležitého ohledně působení místa a uskutečníme příjem síly nebo meditaci. Po jejím skončení poděkujeme, rozloučíme se s astrálem a odejdeme opodál, kde můžeme ještě pobývat. Lokalitu opouštíme volnou chůzí beze spěchu, aniž bychom se však k ní mentálně ještě vraceli. Případné změny ve svém tělesném a duchovním stavu zjišťujeme až ve větší vzdálenosti nebo doma. Nevracíme se na místo dříve, než za týden. 
 
/pozn.: Kniha Energie krajiny je rozebrána/
 
 
Zvykli jsme si přebývat ve stavbách, které umísťujeme v krajině. Dnes tak činíme většinou bez toho, abychom se zajímali o energii místa na rozdíl od dávných předků, pro které byla energetická charakteristika sídla zásadní věcí. Můžeme se tak často dostat do potíží tělesných nebo psychických, aniž bychom si uvědomili jejich bezprostřední příčiny. Chceme-li se naopak vrátit k praxi starých druidů, nabízí se nám několik možností, jak se tomu vyhnout.
Vybíráme-li pozemek pro stavbu domu, je velmi prospěšné jej posoudit z hlediska možného výskytu míst se zápornou energií, ať už je její původ v lokalitě samé nebo v události, která se tu stala. Běžné geopatogenní zóny jsou všude a je pouze možné orientovat stavbu tak, aby jejich průběh uvnitř důležitých místností (ložnice, pracovna) umožňoval bezproblémové umístění nábytku.
Je dobré se zajímat také o to, zda se na pozemku nachází místo pozitivní, vhodné pro příjem energie, meditaci nebo léčení a předem je pro tyto účely rezervovat. Je přitom nepodstatné, zda nachází v půdorysu domu nebo mimo něj.
Bydlíme-li již v domě nebo bytu, který nám byl dán, snažíme se vyhnout působení geopatogenních zón rozmístěním nábytku tak, abychom leželi nebo seděli mimo ně. Často používáme různé zářiče pracující na bázi energie tvaru nebo transformace jiné síly. Zde je velmi důležité, abychom si ověřili jejich dosah, zvláště v případě, že chceme odrušit záření těžkých kovů. Při nesprávném odhadu může dojít pouze k odchýlení škodlivého vyzařování o několik desítek centimetrů, čímž se jen přesune jeho působení například z hrudi spícího do hlavy.
Spolehlivější jsou rozprostřené fólie, kde je rozsah odstíněné plochy zřejmý.
Na pozemku lze provádět prospěšné energetické zásahy, ať je tu stavěn dům nový, nebo již existuje. Především vytváření nových energetických bodů, které mohou kladně ovlivnit celou lokalitu a to přímo nebo pomocí stavby kamenů. Patogenní zóny je možné v určitém obvodu zcela utlumit realizací malého kromlechu, pokud to povaha terénu dovolí.
Obecně je dokonce možné přivádět na pozemek energii pomocí kamenných řad nebo zdí z odlehlejšího zdroje. Konkrétní řešení vyžaduje však jemný cit a odhad a také spolupráci s odborníkem v oboru feng-šuej, který by měl určit, do kterého místa pozemku je nutno energii přivést, aby bylo její působení harmonické. 
Místa pro takováto řešení je nutno hledat psychotronicky jako vhodná, nikoli podle zrakové či architektonické libosti. Ta v takovém případě vyplývá z energetického pojetí. Při výběru kamenů pak neopomeneme uplatnit zásady uvedené v kapitole o megalitických stavbách.
 
/pozn.: Kniha Energie krajiny je rozebrána/
 
 
 
Tento článek je určen těm, kteří se nezajímají pouze o viditelné efekty na obloze, ale snaží se dávat kosmické jevy do souvislosti s tím, co se děje na Zemi. Pokud jde o mne, nezajímám se nikdy o tyto věci příliš dopředu, teprve tehdy, když se stanou aktuálními. Koncem roku 2012 jsem kataklysma ani nic radikálního nepředpokládal, nyní při příletu komety jsem měl pocity jiné.
Lidé vždy přisuzovali kometám úlohu poslů změn, ne-li přímo jejich vykonavatelů. Tyto názory provázejí i současnou kometu tím spíše, že se nacházíme na začátku nového civilizačního cyklu, který se bude odvíjet na jiných principech nežli předchozí. Jiné principy vyžadují ovšem jiného člověka a vše to, co se odehrálo v období prosinec 2012 - březen 2013, i to, čeho jsme svědky nyní, směřuje k jeho formování.
Bytosti hmotného i duchovního kosmu se účastní této přeměny člověka a pomáhají jí. Mezi ty hmotné patří mimozemšťané různých podob a konstituce a také živá tělesa jako Matka Země a hvězdy - i naše Slunce. Někteří mimozemšťané již několik let pracují v blízkosti Slunce, ne-li v něm. Bytosti duchovních prostorů pak zaujaly svá místa v našich filosofiích, co jich jen je. Často je jednodušší se jich prostě zeptat na povahu jevů, nežli napínat své myšlení nadoraz. Totéž je možné u mimozemšťanů.
Kometa byla od počátku zvláštní dvěma věcmi. Především svou dráhou, která se musela velmi přiblížit k Slunci. Buď byla dána jako hra gravitačních sil, nebo byla programována z důvodu vyžadujícím co nejmenší možnou vzdálenost od Slunce v periheliu. Onen důvod by mohl spočívat pouze v nutnosti vzájemné interakce.
Všichni jsme viděli věc druhou, snímky jádra komety nebo těsného okolí, které zobrazovaly další tělesa, zjevně umělá a nemající nic společného se zmrzlou horninou. Dnešní počítačová technika umožňuje leccos, ale různé záběry z různých úhlů velmi ztěžují považování této věci prostě za fake.
Před křížením dráhy Země kometa změnila polohu - (jaká síla to mohla způsobit?) a došlo také asi ke korekci dráhy. Kometa se ani později nechovala jako ostatní, dvakrát vybuchla, podruhé den před příletem ke Slunci, kdy zvýšila jasnost. V periheliu, které jsme nemohli vidět kvůli odstínění kamery satelitu, došlo k čemusi, co bylo doprovázeno opakovaným zvýšením vyzáření Slunce a vysláním řídké sluneční hmoty vstříc kometě. Ta přitom ztratila část hmoty nebo aspoň světelného záření. Odlétající zbytek ještě zpočátku svítil dost, ale postupně slábl. Podle snímků NASA však jádro existuje stále. Dráha je ale změněna, takže poloha nejbližší k Zemi nastane patrně později než 26.12. Tolik ve chvíli psaní článku, více řeknou snímky komety dále od Slunce. 
Nyní hledisko alternativních energií. Kometa ISON disponuje kinetickou energií jako všechny komety. Navíc v ní však při příletu byla energie umělá cizího původu. Mohli bychom spekulovat, zda šlo o sílu stroje nebo pouze o energii dodávanou zdálky. Zůstaňme však raději jen u toho, že zde bylo něco, co mohlo kometu ovládat.
Nejblíže Slunci 28.11. zvečera došlo k vyzáření obou těles vzájemně. Slunce vyslalo jakýsi příjmový signál a dále sluneční vítr, který měl nést záření  komety k Zemi. ISON předala Slunci energii s informací obsahující podnět ke změně myšlení lidí, aspoň těch, kteří jsou toho schopni. Musela být přitom obětována podstatná část její síly i hmoty.
Sluneční vítr nesl hned zesílenou energii ISON k Zemi. První část dorazila v večerních hodinách 29. listopadu zviditelněna hustotou větru, maximum nastalo 1. prosince myslím asi ve 2:30. 
Velkou část informace Slunce přijalo do sebe a učinilo ji součástí všech blízkých erupcí, které ji rovněž budou předávat nám. Dvě z nich, jakož i dva silné záblesky, proběhly při odletu zbytku komety.
Ten nese stále cizí umělou energii a ztráta jasu nemusí být určující pro účinek oblaku prachu, kterým může Země projít. Může zesílit kolem 10.1.2014, ale co se týká jeho charakteru, nechci být prorokem. Musíme počkat a od Silvestra sledovat své pocity. Pro někoho mohou být těžké, ti kdo již proměnou prošli, nemusí cítit nic. Jako vždy záleží také na vnímavosti…a počátek cyklu jde pomalu.
Děkuji všem, kteří dočetli toto povídání do konce.