I. Šumava ? Kč, vyjde koncem července 2017 se zákresem tajemných míst od Ing. Pavla Kozáka.

II. Česká Kanada, Třeboňsko, dotisk 2018

III. Táborsko, Písecko, Strakonicko, Vimpersko, Prachaticko a Budějovicko - sever, 49 Kč, skladem

IV.  Praha, Berounsko, Brdy, Příbramsko, Povltaví, Sedlčansko, 49 Kč/v nové obálce 79 Kč, obě skladem

V.   Plzeňsko, Klatovsko, Příbramsko, Brdy, 49 Kč, skladem

VI.  Severní Čechy, Český ráj, Podřipsko, Jizerské hory, Krkonoše-západ 49 Kč, skladem

VII. Karlovarsko, Český les, Tachovsko, dotisk 2018

VIII. Brno, Moravský kras, Podyjí, jižní Morava, Pálava, 49 Kč, skladem

 

Vydává vydavatelství Mapcentrum s.r.o., Rudolfovská 13, 370 01 Č. Budějovice, tel. 602 443 189,

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.www.pohadkovekralovstvi.cz Facebook Pohádkové království

Podrobné informace naleznete zde.

 

 

PRŮVODCE REGIONEM OD ŘÍPU PŘES BRDY K VLTAVĚ

LEGENDÁRNÍ ZEMĚ: Mléko, strdí a medovina - Jméno Čechů - Kosmas   a ti druzí - Kosmas a energetická geometrie
 
PO STOPÁCH POVĚSTÍ: Co ukrývá Křivoklát - Libušínské hradiště -   Otázka Tetínu - Svatyně vzdálená - Svatyně blízká - Kosmas do třetice
 
OD VILTAVY K OGAŘE: Hora nejposvátnější - Ctiněveský pohřeb - Zbylé kameny - Peruc - Síla Panenského Týnce - Slaný a jeho hora -   Záhady Makotřas a okolí
 
BLÍŽE KU PRAZE: Budečská škola - Melancholie Řivnáče - Pozadí   bitvy u Turska
 
OKOLÍ KLADNA: Nejsou hřbitovy jako hřbitovy - Tajemná Vinařická hora   - Mšecké Žehrovice
 
NAD ŘEKOU A V LESÍCH: Propadený zámek - Velízský vrch - Tři   skalky - Návštěva oppida - Svatý Jan nebo Ivan - Karlštejnská tajemství   veřejná i neveřejná
 
HŘEBENY BRD A KRAJ POD NIMI: Jeden z Ostrých vrchů - Vyprávění o Plešivci - Svatyně a mohyla - Neumětelská legenda - Fabiánovo lože -   Hradec a pohled k jihozápadu - Skalecké memento
 
PŘÍBRAMSKO: "Ostré" kopce v Povltaví - Kraj vrchů a kol - Osamělost   Makové hory - Svatohorská pouť
 
SLOVO NA ZÁVĚR
 
PŘEHLED HISTORICKÉ CHRONOLOGIE
   
 

Zpět na seznam knih

 

ČÍM JE KRAJINA A JAK VZNIKLA 

 

Použiji nyní se souhlasem čtenáře příměr, který není pro člověka příliš lichotivý, ale dosti výstižný pro krajinný fenomén. Podaří-li se bleše zachytit na lidské kůži, bloumá po tomto povrchu těla ve snaze najít nejlépe dostupnou potravu. Toto prostředí je pro ni jakousi krajinou, která má své nerovnosti, výčnělky, prohlubně a místy i porost. Ve vztahu k planetárnímu organismu jsme my tou blechou a to, co vidíme okolo sebe, je jeho pokožkou, která slouží opět nám jako zdroj obživy a surovin.


Hledíme z hor do údolí a rovin, překračujeme řeky a terénní vlny, vystupujeme na skály a kameny a boříme se v písečných dunách. Jsme-li v hlubokých lesích, vadí nám nedostatek rozhledu, v poušti naproti tomu chybějící stín. Krajina má pro nás připravenu spoustu roklí a soutěsek, hřebenů a kamenných moří, jezer a vodopádů.

Dnešní podoba krajiny je výsledkem dlouhotrvajících procesů, které ji utvářely a proměňovaly. Zpočátku byly bouřlivé, později pomalejší, až dospěly k víceméně vyrovnanému vývoji, tu více cyklickému, jindy spíše zlomovému. Vlivy, které formovaly a formují reliéf terénu jsou, řečeno jazykem vědy, dvojí: atmosférické a geologické. Jsou to tedy pochody probíhající pod povrchem a nad ním.

Pomineme pro tuto chvíli vlivy přicházející z kosmu - dopady meteoritů, sluneční záření a měsíční přitažlivost. Ponechme stranou také lidskou činnost a její kontraproduktivní výsledky. Pak jde ryze o záležitosti pozemské, mající své příčiny a důvody v podstatě a působení energie planety.

Síly jejího nitra, které se podílí na tvaru povrchu, jsou známy. Pohoří jsou výsledkem tlaků při pohybu zemských ker a vylévání a tuhnutí roztavených hornin – lávy. I zemětřesení zde má svou účast.

Již zdánlivě stabilizovaný terén je dále proměňován vlivy klimatu a zemské gravitace a také biosférou. Je narušován vodními srážkami, rozpínajícím a pohybujícím se ledem, vodou tekoucí po povrchu a pravidelně útočící na břehy jezer a moří. Vymleté odnesené částečky hornin a zemin voda opodál opět ukládá a tak vyrovnává výškové rozdíly. Podobně se chová i vítr, který obrušuje skály a odnáší písek. Je také nástrojem pohybu vzduchu v podobě vánku, vichřic, hurikánů a tornád. Kolísání tlaku vzduchu ovlivňuje rozmístění jednotlivých pochodů koloběhu vody.

Zvykli jsme si považovat atmosférické jevy za cosi samostatného, co se středem Země nesouvisí. Není tomu tak. Jistě, dění na Slunci zasahuje do vrstev ovzduší, jeho působení je však globální a v konečné fázi poplatné pouze způsobu pohybů Země. Vznik regionálních odlišností nelze nijak zobecnit, nelze definovat jejich přesný mechanismus. Ten je záležitostí planetární, závislou mimo jiné i na dění v hlubinách Země a rozdílném a měnícím se vyzařování zemské energie v různých místech jejího povrchu.

Není již čas připustit konečně myšlenku, že klima a z něj vyplývající procesy měnící tvář planety, jsou řízeny její vlastní inteligencí podle potřeb, které nám „broučkům“ zatím unikají? A že podle těchže potřeb jsou konstituovány světadíly, kraje a všechny zemské okrsky? A že totéž se týká vývoje a proměn biologického života?

Odpovíme-li na tyto otázky „ano“, přijali jsme zároveň postulát o utváření místní krajiny jako vhodné a optimální právě pro bytosti, které ji obývají a obývat budou – totiž budou ji obývat v souladu s potřebami Matky Země. Máme tedy naslouchat hlasu krajiny ve které žijeme. Zprostředkují nám to energetická místa, která jsou co do svého umístění rovněž výsledkem jevů a rozhodnutí, učiněných kdesi pod našimi chodidly.

 

 

NOVÝ, ROZŠÍŘENÝ POHLED NA POVAHU KRAJINY

Kniha navazuje na předchozí (již rozebrané) autorovo dílo Místa působení. Množství a povaha nových poznatků shromážděných od jejího vydání vedly i k celkovému prohloubení alternativní krajinné filosofie a k potřebě odpovídajícího shrnutí a podání. Dílo je psáno tak, aby mohlo být i učebnicí, která doposud chyběla. I když je v něm řada příkladů z jiných zemí, je určeno v prvé řadě pro užití v českých a moravských krajinách a jejich přírodním a kulturním prostředí, spojeném s duchovní minulostí i budoucností naší země. 
 
Z obsahu: Krajina obydlená a navštěvovaná - Obraz světa přece jen geocentrický - Život v kosmu - Místo a člověk - Prostředky poznání - Síly a záření - Bytosti - Dávné kamenné stavby - Obrazce, ponejvíce v obilí - Přiblížení k dimenzím - Pomoc sobě - Otisky v krajině - Návrat prastarých schopností a činů - Pomoc krajině - Povaha změn - Přístup a pojetí - Výkladový slovník 
 
Zde je k dispozici krátká ukázka z knihy Energie krajiny.
   
  Zpět na seznam knih

 

KDE ČNÍ PICO

Pico je nejvyšší horou Azorských ostrovů (2351 m n.m.); stojí na stejnojmenném ostrově a její vrchol mohl být v minulosti ještě asi o 100 výše, protože je snížen erozí. Fyzicky je Pico přístupné, ale nikoli v zimních měsících, kdy to ledový příkrov nedovoluje bez maček.

Souostroví bylo patrně známo Féničanům; v novém věku se objevilo poprvé na mapě z roku 1351. Pro portugalského krále je objevil v roce 1431 – v době známého znalce moří infanta dona Henriqueho - šlechtic a námořník Goncalo Velho Cabral. Tehdy jen skupinku vulkanických skal, o rok později ostrov Santa Maria. První osadníci byli různých národností s velkým podílem Vlámů.

Smaragd, druh berylu, je znám svými kladnými účinky na paranormální schopnosti člověka včetně poznání událostí nezávisle na čase, tedy minulých i budoucích. Ani on grálem není, ale zřejmě má jako jediný z přírodních minerálů možnost být jeho prostředníkem; je zajímavé, že se to týká spíše světa hornin, nežli lidí.

Azory jsou vulkanickým souostrovím bez pláží, ztraceným v oceánu - poslední podmořskou aktivitou byl vulkán u ostrova Terceira v roce 1998. Svahy spadají prudce k hladině, což je někde ještě zdůrazněno útesy. Na mne působí pobřeží zvláštní nostalgií, nejen jako konec evropského světa, ale i jako poslední zbytek světa vlastního, který byl původně mnohem rozlehlejší a smysluplnější.

Jakoby tyto ostrovy měly i po tisíciletích lidské prehistorie zůstat neobydleny a jestliže už sem člověk jakýmsi omylem vkročil, nechť je počet přítomných omezen. Proto se tu i turistika rozvíjí velmi těžko.

Důvody, proč jsou ostrovy dnes vůbec navštěvovány, spočívají v moři. Je to jednak jachting, jehož vyznavači se tu zastavují při cestě přes Atlantik, jednak sezónní vysoký výskyt delfínů a velryb, umožňující jejich snadné pozorování blízko břehů. Další skrytá příčina, proč bychom se měli o Azory zajímat, leží možná také ve spoustách okolních vod, pokud ne přímo na dně.

Leccos napovídá i to, s čím jsme při azorské cestě byli seznámeni, někdy doslova konfrontováni. I když tyto informace vypadají jako lehce kladené na papír, cesta k nim lehká nebyla. V některých částech ostrova Pico i velmi konkrétně, neboť tamní lesy jsou neprostupnou houštinou, snad stejnou jako jihoamerické pralesy.

Atlantologa zde především zajímá hypotetická nebo skutečná možnost poklesu kdysi mnohem většího ostrova. Lze se na ni tázat psychotronicky nejlépe blízko břehu moře. V případě těchto ostrovů je odpověď velmi překvapující i pro mne. Zbytková energie vertikálního posunu dolů se týká výškového rozdílu až 4000 m; přitom i 2000 m by stačilo na dávnou existenci velkého ostrova, který spojoval všechny nynější části Azor. Jestliže přijmeme tento údaj, znamená to, že výška vulkánu Pico mohla být přes šest tisíc metrů nad mořem a hora pokryta věčným sněhem.

Vrchol je erodován a má tvar kruhové hrany; uvnitř blíže ke hraně je vyšší kužel (vlastní vrchol), na jižním okraji pak ještě nižší. Vyšší z nich je bodem, ze kterého se rozbíhají dálkové energetické linie a jsou také odtud zásobeny energií. Převažuje v ní zemská síla, i když kosmický podíl rozhodně není zanedbatelný.

Nižší bod se svou vysokou kosmickou energií je pak místem, jež činilo Pico horou posvátnou, nejvýznamnější v celém prehistorickém okolí. Její charakter je obdobný posvátným horám Navahů a tibetské hoře Kailás. Zde je významná skutečnost, že na Kailás se nevystupuje (na americké vrcholy Indiáni rovněž nechodí) a veškeré rituály se odehrávají na úpatí či na dohled. Noha člověka nemá vkročit na místa vyhrazená vysokým duchovním bytostem. Ani na Pico kněží nechodili, hora byla vždy jen vzdáleným pozadím pro obřady. Na tomto pozadí však byly přítomny svou energií vysoké bytosti, jejichž identifikace v případě Pico určuje charakter nejstaršího zdejšího náboženství. Ten je velmi překvapivý, i když jej již předznamenávaly jisté velmi staré kultovní záležitosti objevené v Bretani. Jde o nejvyšší prvky určité filosofie, které se v nové době objevily v učení Abd-ru-shinově. Podrobnosti tu nejsou podstatné – čtenář je ostatně nalezne v knize Ve světle pravdy a je jeho věcí, do jaké míry je přijme nebo uzná za relevantní. K otázce této filosofie a vývoje filosofie obecně se v závěru knihy ještě vrátíme, neboť odkaz Atlantidy je především duchovní povahy. 

Cena: 320 Kč (včetně poštovného a balného)

ZMIZELÝ SVĚT JAKO DUCHOVNÍ FENOMÉN

Pro autora této knihy není primární otázkou určení polohy ztraceného ostrova a způsob zániku, ale jeho existence vůbec a případný odkaz pro současnou lidskou kulturu. Proto se zabývá vedle víceméně známých indicií především vlastními výzkumy alternativních informací, zanechaných v písemných nálezech, krajinách a místech, jež mohla s Atlantidou souviset. Snaha o vysvětlení řady faktorů vede od poznatků oceánografie k duchovním pozůstatkům starých dob, i k těm, které hovoří o nejzáhadnějším fenoménu historie, o grálu. Výsledky pak - nutno říci, že dílem neočekávaně - směřují ke dnešním novým působením dávných jevů v oblasti ducha české kotliny. 
 
Z obsahu: Otázka existence a příčiny zániku - Chronologie Atlantidy - Počátky atlantské civilizace - Svědkové prastaré kultury - Lidské rasy a civilizace, známé i legendární - Problém lokalizace - Energetická geometrie jako prostředek - Pokus o situování - Atlantida a střední Evropa - Zmizelý svět jako duchovní fenomén - Dávný duch lidstva - Síla ducha nynějšího a budoucího - Dědictví české země - Dovětek o metodách poznání 
 
Zde je k dispozici krátká ukázka z knihy Atlantida ex post.
   
  Objednat Zpět na seznam knih

 

PŘEDMĚT, JEV NEBO SÍLA

V naší snaze odhalit podstatu grálu začněme u hmoty a prostoru. Bylo by snadné a jednoduché se zaměřit na pohár po vzoru povrchních přinašečů záhad, na věc viditelnou a hmatatelnou. Je tu však háček již na první pohled. Kalichů známe mnoho, hlubokých nebo mělkých, je nepřeberně mís a misek. Jen jedna nádobka se však od ostatních odlišuje tím, že působí na lidi neznámým způsobem. Označení grálu jako poháru lze tedy chápat jako zástupné nebo krycí. Jestliže však byl jeden kalich nebo mísa použit v souvislosti s grálem, stalo se tak pro jeho tvar a teoreticky se to může opakovat s jinou podobnou nádobou.


Často bývá grál ztotožněn s Kamenem mudrců nebo aspoň k němu připodobněn. Odtud pak jsou odvozeny jeho vlastnosti, totiž schopnost transformace člověka na duchovní, božskou bytost v lidském těle (Jung). I pokud je Kámen vzácným chemickým prvkem o vysokém atomovém čísle, jeho forma je na rozdíl od běžných prvků s výjimkou zlata čistá. Jistě působí na alchymistu v uvedeném smyslu, zvláště okamžiku zrodu. Musím zde však říci, že podle všeho, co jsem schopen zjistit, Kámen není grálem, ani Grálem s velkým G. Jedna ze substancí vzniklá v určité fázi výroby Kamene mudrců ale patrně s grálem blízce souvisí a může s ním být spojena. Řekl bych, že je to látka zvaná alchymické vejce nebo havraní křídlo. Je modročerné barvy a jejím vedlejším produktem je elixír života. Má jakousi spojitost se smaragdem, který je také někdy dáván do vztahu s grálem.

Smaragd, druh berylu, je znám svými kladnými účinky na paranormální schopnosti člověka včetně poznání událostí nezávisle na čase, tedy minulých i budoucích. Ani on grálem není, ale zřejmě má jako jediný z přírodních minerálů možnost být jeho prostředníkem; je zajímavé, že se to týká spíše světa hornin, nežli lidí.

Nelze, jak se ukazuje, ztotožnit grál ani s jedním z hmotných – i když výjimečných – elementů či předmětů, které jsou s ním v legendární a dnes i populární rovině spojovány. Toto spojení je nicméně významné, prakticky především u věcí vydutého tvaru, který může nebo nemusí mít zčásti ohraničený obsah. Avšak fenomén, který se prostřednictvím nádoby projevuje, existuje nezávisle na ní. Pouze za určitých okolností byl do ní vložen.

Přicházíme tedy k pojetí grálu jako něčeho, co nelze běžně našimi smysly vnímat a co přesto na nás působí, tedy určité síly. Je to ovšem síla nefyzikální, kterou nemohou vnímat ani vědecké přístroje; člověk určitým způsobem citlivý ano. Původ této síly je na rozdíl od jiných alternativních energií mimo prostor, který ztotožňujeme s naším vesmírem, dokonce mimo jeho duchovní sféru. Abd-ru-shin, který přednášel o grálu v meziválečném období, neměl mnoho možností vyjádřit charakter síly či energie, pokud měly jeho zprávy zůstat v rámci ducha. Ale vždy, když jde v podobných zprávách o energii, je popisována jako Světlo. Činí tak bible, kabalisté i gnostici. Světlo je v historii univerzálním výrazem pro záření viditelné i neviditelné a vyhovuje i jako označení potenciálů, které leží mimo náš dosah a nemáme pro ně definici.

Sdělení Abd-ru-shinovo je proto v souladu s chápáním grálu jako energie, jejíž „domovský“ prostor je běžně hmotným bytostem uzavřen. Nemáme žádné zprávy o tom, že by ji člověk dokázal odtamtud přenést pro vlastní potřebu. Abd-ru-shin dokonce hovoří o tom, že jakýkoli – mentální i energetický - vstup člověka do prostoru za hranicí grálu je pro lidi neuskutečnitelný. Dodejme, že je tomu tak na základě jejich vlastní volby. Proto byl nezbytný pohár, jehož prostřednictvím se tato síla projevovala v tomto nižším světě. Ti z lidí, kteří si to uvědomovali v dobách po Ježíšově odchodu, jej proto intenzivně hledali a někteří patrně i našli. Ve středověku musely být tyto snahy neveřejné, aby neškodily církvi, ale přesto bylo několik kompetentních a úspěšných hledajících. Ti buď pohár grálu našli nebo…získali jinak.

Grál je tedy potenciálem, zdrojem síly, kalich hmotným instrumentem. Dojde-li k vyzáření síly z nádoby, jde o jev. Pro ten pak měli naši předkové označení Svatý grál.

Energie grálu

Cena: 330 Kč (včetně poštovného a balného)
Tajemný pojem grálu, který inspiroval středověké autory legend a je předmětem zájmu současných esoterních badatelů, dostává v této knize konkrétnější podobu. Čas, který prožíváme, je stále více ve znamení duchovního probuzení souvisejícího s grálem a je vnímán jako doba otevření tohoto jevu hledajícím lidem. Cesta vedoucí k němu prochází více nebo méně překvapivě krajinou jako energetickým fenoménem a užívá psychotroniky jako prostředku poznání. Aby mohly být vysvětleny dávné události kolem grálu, je nutno se zabývat minulostí člověka a bytostí, jež nesly vědomí o jeho účelu, především Ježíše Krista. Určení grálu pro vývoj středoevropského ducha pak má svůj skrytý výsledek v dějinách středověku a určitých zemí, k nimž náležejí také Čechy. A právě zde probíhají dnešní pokusy o doteky s jeho prostorem v místech, která byla vždy pro naši historii zásadní. Úloha Přemyslovců se tak stává významnou pro naši budoucnost, která ukáže zda jsou úvahy o duchovním předurčení české kotliny na místě. A také zda jsme schopni přijmout grál jako hlavní nástroj tohoto předurčení. 

Z obsahu: Důvody a určení - Vědomosti o grálu - Grál a lidé - Historie známá i neznámá - Přicházející poznání - Místa dotyku - Jak daleko je budoucnost 


Zde je k dispozici krátká ukázka z knihy Energie grálu.
   
 

Objednat

Zpět na seznam knih

 

 

JAK MÍSTA PROMLOUVAJÍ K ČLOVĚKU

Komunikace s místy není zdaleka jen lidskou záležitostí. Používají ji rostliny a zvířata a mnohdy lépe než my. Dnešní člověk je přírodním silám vzdálen a chce-li obnovit svůj smysl pro jejich cítění, musí se vracet ke znalostem a schopnostem svých předků, kteří uměli využívat energií, působících na povrchu Země. Není to naštěstí hledání věcí zcela ztracených, neboť středověk nedokázal vymýtit vše co nesouviselo s křesťanstvím a katolictví samo trochu paradoxně uchovalo určité části posvátné geometrie, které využívalo.

Ať už si to pravěký člověk uvědomoval či ne, místa jej ovlivňovala pozitivně či naopak pomocí spojené kosmické a zemské energie. Je třeba mít na paměti, že v těchto svých schopnostech jsou energetické body, jak jim říkáme, závislé na svém spojení se středem planety a přijímání jeho síly. Můžeme vycházet z představy, že Matka Země může „dosáhnout“ do některých lokalit na svém zevnějšku a vytvořit s nimi energetické spojení. Tím je pak dána i možnost místa pracovat se sílou přicházející z opačné strany, z kosmu.

Pokud je síla bodu vzhledem k člověku pozitivní, působí příznivě na jeho tělesnou i mentální energii. To kromě léčení a posílení umožňuje i potřebné procítění duchovních sil při obřadech. Proto taková místa sloužila odedávna jako sakrální, ať bylo náboženství či duchovní filosofie v daném regionu jakékoli. V evropském rámci byl pravěkým nositelem těchto zákonitostí druidismus, který je posléze tiše předal prvotním křesťanům. Ze spojení těchto lokalit s duchovními záležitostmi se traduje jejich posvátný význam, který provázel život místních obyvatel a byl základním předpokladem a garantem trvalosti a stability území. 

Lidé během pravěku a středověku měnili krajinu zemědělskou činností a především svými stavbami, které měly účel sídelní, obranný či sakrální. V některých případech uměli zasahovat přímo do krajinných energií a vytvářet nové. Dnes máme v naší zemi před sebou soubor silových míst původních a vytvořených člověkem, který má určité účely pro region samotný a také pro nás a naše potomky. Nežli se naučíme jej využívat, měli bychom pochopit jeho povahu jako celku i charakter lokalit, jež jsou v něm obsaženy.

Samotná místa, či chceme-li energetické body, mají na živé bytosti odchylný vliv projevující se v rozpětí od kladných do záporných sil, od duchovního působení k účinkům na jejich hmotná těla. Řečeno ještě jinak, dostává se nám od nich prospěchu nebo škody, pomoci na cestě k duchu či léčení našich nemocí.

Citlivý člověk rozpozná tvářnost míst již na určitou vzdálenost a chová se podle toho. Buď vezme to, co je tam pro něj připraveno, nebo se lokalitě vyhne. Je-li mu dáno pracovat s energiemi v rámci určitého regionu, může za jistých okolností vlastností místa použít. Mezi ony okolnosti náleží časová vhodnost, pozitivní účel a konání a zajisté také kompetence dotyčného týkající se předmětného bodu. Tak se můžeme setkat s vrcholky skal a kopců, nenápadnými místy v remízcích, či megalitickými stavbami, jež přečkaly věky. Také s prameny, zvláštními stromy a kostely, rotundami, katedrálami. Tyto zdroje síly mají svou větší nebo menší oblast působení a spojují se někdy mezi sebou. Právě tato spojení dávají vzniknout systémům, které mohou ovlivnit charakter území, i poměrně velkých.


VZÁJEMNÉ VZTAHY LOKALIT

Konvenují-li si čili hodí-li se k sobě dva body, vytvoří mezi sebou takzvanou energetickou linii. Je to víceméně přímá čára převádějící sílu z jednoho místa na druhé. Často je na takové přímce seřazeno několik bodů za sebou. Právě to umožnilo ve dvacátých letech minulého století v Anglii znovuobjevení tohoto fenoménu, známého již starým druidům. Zpočátku šlo jen o několik ley lines, jak byly čáry nazvány, ale velmi rychle jich našli psychotronici poměrně mnoho. Kromě jednoduchých přímek existují paprskové soustavy, mající společný výchozí střed a evidentně i kombinace obou typů. Mohou tak vznikat mnohotvárné geometrické obrazce, bohužel příliš složité na to, abychom uměli definovat jejich funkce. Neboť skutečně o energetické funkce jde.

Téměř v každé krajině s výjimkou písečných pouští se tyto fenomény vyskytují. Čím je krajinný reliéf mnohotvárnější a členitější, tím větší je možnost vzniku jednoduchých a pravidelných obrazců. Jsou jimi především trojúhelník, lichoběžník a útvar připomínající dětského draka – onoho jednoduchého ze dvou nestejně dlouhých špejlí upevněných křížem přes sebe. Jejich působení je pak oproti „pavučinám linií“ snadno rozpoznatelné a práce s nimi uskutečnitelná.

Významná energetická místa tedy mohou souviset na dvou úrovních. Buď prostě jako dvojice nebo jsou součástí určitého společného obrazce. Typologie obrazců a jejich působení je samostatnou oblastí a zaslouží si zvláštní kapitolu. Vždy však jde o jedinečné uspořádání síly a v tom smyslu je posvátná geometrie vždy geometrií energetickou. Byla jí vždy, i když pojem energie zůstával v pozadí nebo se jeho účast pokládala za samozřejmou. V dřívějších dobách vůbec nebylo technické chápání pro lidské pokolení příliš důležité a jakékoli účinky sil byly součástí duchovních nauk a filosofií a tedy záležitostí sakrální. Jestliže dnes klade moderní fyzika rovnítko či závislost mezi geometrii a energii (aspoň v kosmologickém měřítku), znamená to potvrzení oněch prastarých vědění a názorů.

Dodejme ještě, že energetickými přímkami rozumíme ty, které se projevují v úrovni terénu. Nadto je dobré vědět, že spojení míst může někdy probíhat i mimo náš dosah. Buď vysoko nad zemí jakýmsi silovým obloukem nebo naopak pod ní, jakoby „kabelem“.


POJEM ZEMĚ VYVOLENÉ 

Exodus či jiné stěhování národů, ať bylo uvedeno v chod jakkoli, se dělo ve jménu dosažení cíle, kde měla napotom daná kultura přebývat. Představa o něm zahrnovala obvykle dostatečný prostor, úrodnou půdu a možnosti obrany proti vnějšímu nepříteli. V pozadí toho všeho se ukrýval také potenciál pro rozvoj filosofického a kulturního dědictví, tedy příznivá energie krajin a regionů. Taková země byla ještě před začátkem cesty zvána vyvolenou, i když její poloha většinou známa vůbec nebyla, nebo jen velmi přibližně. Často hrál hlavní úlohu směr, související s některou energetickou linií, dávající tušit, že na jejím konci se nachází pozitivní zdroj krajinné síly.

Jistěže hovoříme o odchodech pokojných, nikoli o loupežných nájezdech, jež nebyly nikdy doprovázeny rodinným zázemím. Když se kmen, rod nebo národ konečně usadil v nových sídlech, záleželo na velikosti obytného prostoru a tím byla dána i vzdálenost od sídel národů okolních. Často tu bylo pásmo nikoho a doba potřebná k jeho překonání neúměrně velká. Bylo tak dost času na zjištění případných zištných úmyslů sousedů a zajištění se proti nim. Když se komunita množila, plochy se zaplňovaly a započal věk těsného dotyku osídlených území. Jejich ochrana nabyla jiného, aktuálnějšího významu.

Tradice hovoří především vždy o nutnosti zachování životů příslušníků kmene a možností obživy. Šlo zde tedy o maximální ztížení podmínek pro vstup cizích ozbrojených skupin a posílení vlastních prostředků obrany; také o udržení optimálních vlastností půdy a klimatu vhodného pro růst rostlin a život zvěře. Když se však s časem rozvíjely duchovní filosofie, které byly sice přizpůsobeny potřebám konkrétního národa, ale mohly být dobře použity i pro jiný, stalo se nutností zabránit jednak zcizení vědění, které poskytovaly, jednak poškození míst umožňujících praktické rituální postupy. Ve vědomí (nebo spíš nevědomí) vyspělých jedinců byla důležitá budoucnost, v níž měl být vždy uchován prostor pro zvyšování celkové úrovně kultury, neboť na ní mělo záležet přežití lidu.

Základním nástrojem ochrany, kterou tu máme na mysli, byly krajinné energie v oblasti a síly přátelsky nakloněných a pomocných bytostí. Ty měly co nejvíce podporovat vše dobré pro obyvatele a potlačovat to, co bylo cizí a nepřátelské. Je zřejmé, že tu vstupovaly do hry místa se silnými energiemi, která byla často – někdy v legendách, jindy skutečně – sídly duchovních stvoření, lidem příznivých a proto uctívaných. Proto se ve zprávách a tradicích setkáváme s horami a kopci, kde v mnohem starší minulosti docházelo k záhadným událostem a později ke kultovním obřadům. Jsou nám tak známy hory Hermon, Sinai, Tábor, Shasta, Uluru, Říp nebo Blaník či Mont St. Michel. Výstup na jiné byl naopak zapovězen, neboť byly vyhrazeny bohům. Kromě Kailásu jsou to mnohé další himálajské vrcholy a nic na tom nemění skutečnost, že novodobí horolezci na nich nepozorovali žádné mimořádné jevy v tom smyslu.

Ano, hory ale často i méně nápadná návrší jsou zdroji právě těch energií, které uzavírají své okolí před vnějším světem a přejí vývoji vnitřnímu. Bylo snad někdy Švýcarsko mezi alpskými velehorami zničeno útočníkem? Mohla česká kotlina pozbýt svých významných charakteristik pro Keltoslovany? Pouze jejich vlastním nevhodným chováním a vždy jen dočasně.

Fenomén ochrany je navíc účinnější tehdy, existuje-li mezi zdroji síly pravidelný geometrický systém. Čím více se blíží tvarem některému ze základních obrazců, tím lépe. Záleží však ještě na dalším činiteli, který dosud nemá své specifické pojmenování. Jde o jakousi preferenci některých regionů či částí zemského povrchu před jinými a to podle účelu, kterému slouží. Představme si, že bychom se rozhodovali, zda máme radši své dlaně, čelo nebo pupek a proč? Kde nejvíce cítíme projev našeho duchovního srdce nebo samotné duše? Právě tak si může Země volit a určovat místa, se kterými chce pracovat pro dosažení svých potřeb. Tato myšlenka je pro nás ovšem přijatelná teprve tehdy, přiznáme-li naší planetě charakter živé kosmické bytosti, mající životní sílu a inteligenci.

Preference znamená upřednostnění a v jistém smyslu i vyvolení. Mohou tak být vybrány určité země. Jsou-li pak určeny konkrétnímu národu, stalo se to jistě za účasti jedné nebo více vysokých duchovních bytostí; i té, kterou nazýváme Bohem. Je zde zřejmá souvislost s ochrannými systémy, nacházejícími se v krajině. Vztah lidu k takovému území je tím velmi ovlivněn – považuje je vskutku za zemi pro něj vyvolenou. Jistě chápeme, že je to cosi víc, než domov. 


POHLED NA MAPU

Putujeme-li krajinou nynější České republiky, jsme fascinováni její proměnlivostí. Ti, kteří navštívili pouštní oblasti Spojených států nebo jakoukoli jinou aridní oblast, vědí o čem hovořím. U nás není nutno jet stovky kilometrů, abychom zažili proměnu krajinného reliéfu; je na dosah, v nejhorším případě na dohled. Okouzluje nás plochost Polabí lemovaná starými vulkány, rozmanitost holých i zalesněných kopců, skal ukrývajících hluboké rokle. Z Třemšínu vidíme za lepšího počasí šumavský hraniční hřeben, z Chřibů přes Moravský úval Karpaty a ze řipských vyhlídek celé severní Čechy. Mnoho vrchů má kruhový výhled, například Mladotický vrch na Strakonicku. Vzdálenosti tu nejsou překážkou, stačí trochu šlápnout na plyn a jsme od Kletě pod Milešovkou.

Na světě je mnoho úžasných míst: hory ostrova Gran Canaria, waleské Snowdonie, Alp nebo Lake District, skála kláštera Mont st. Michel nebo planiny a pohoří Irska. I takové lokality jako Grand Canon a Monument Valley dovedou člověku dát pocit nekonečných možností.

Ale vždy nás přitáhne zpět malý kousek střední Evropy, jakoby měl pro nás cosi nikde jinde neopakovatelného. Není to vizuální vjem, ale něco co přichází ze země, z vnitřku kopců a proudu řek. Zvykli jsme si to nazývat energií krajiny a okolní národy si uvědomují rozdíly v jejím působení mezi Čechy a rovinami severního Německa a Polska i alpského podhůří. Co je tak zvláštního v tom malém kousku Země, co tu vzniklo během milionů let a co sem bylo vloženo? 

Chceme-li vnímat skutečný geografický charakter českých zemí, potřebujeme mapu bez politického uspořádání to jest bez hranic států. Takovému účelu by vyhovoval satelitní snímek, pokud by dostatečně zobrazoval toky a pohoří. Ta nižší z nich však splývají s jinými zalesněnými plochami a tedy se bez klasické fyzické mapy stejně neobejdeme.

Evropě dominují Alpy doplněné na východě obloukem Karpat. Uprostřed pak vidíme malý ohraničený útvar, který je něčím mezi kruhem a kosočtvercem. Východně je ještě jeden menší kolem Tater; zasahuje do jižního Polska a severního Maďarska. Větší z obou obrazců vymezuje Čechy; jeho obvod je dán hraničními horami, aspoň na první pohled. Spadlé vody mají kromě malých výjimek jedinou možnost, jak odtud odtéci, totiž Labskou soutěskou. Ve vnitřním prostoru jsou pak solitérní hory jako Říp, Blaník, Velíz, Kleť, Bezděz a řada menších pohoří (Slavkovský les, Brdy, Doupovské vrchy, Džbán). Žádný z těchto vrcholů však nepřevyšuje ty, které leží na okraji nebo blízko něho. Důležité je, že prostor je uzavřen, oddělen horami od okolního světa. Nic podobného alespoň v kontinentální Evropě není. Proto se hovoří v této souvislosti o srdci Evropy.

Mezi Vysočinou a Karpaty leží Morava jako koridor mezi pohořími víceméně v severojižním směru. V severní části je sevřen Beskydy a Jeseníky, v jižní široce otevřen do Podunají. Jestliže chápeme Čechy jako ohraničený celek, je jím Morava pouze částečně, nejvýrazněji směrem na východ. Území je odvodňováno ve dvou směrech – Slezsko do Baltského, vlastní Morava do Černého moře.

Je jistě podivné, že Keltoslovanské etnikum se v proměnách středověku, ač početně v menšině, v tomto českomoravském prostoru udrželo. A to i v dobách, kdy nemělo svůj vlastní stát a pohraniční oblasti byly osídleny Němci. Proč nikdo cizí (ani Bismarck) nedokázal tuto zemi trvale ovládnout ? Proč to byly pouze národy Předkeltů, Keltů a jejich pokračovatelů? Mohlo to být tím, že právě ony byly kompetentní v přístupu ke skrytým vlastnostem země pro jiné uzavřeným?

Jistě, pohled na mapu může leccos napovědět. Horské masivy a jejich uspořádání dávají tušit, že tu jde o území výjimečné a chráněné. Jestliže však pohoří hrají tak důležitou úlohu, je dobré ji posuzovat i z hlediska způsobu jejich vzniku.


DNEŠNÍ ČLOVĚK A POSVÁTNÁ GEOMETRIE

Lidské rasy vznikaly různými prostředky z několika předloh. Předlohami byli určití příchozí nebo místní genofond. Oněmi příchozími označujeme poměrně málo početnou plejádskou kolonii. Mimozemšťané museli být velmi zklamáni stupněm vývoje lidoopů a práce spojená s jejich postupným genetickým ovlivněním byla téměř beznadějná a zdlouhavá. Výsledky byly částečně dobré, dílem nepovedené. Vznikla civilizace, která se dokázala sžít s energií planety a nalézt na jejím základě vhodná sídla. Tam pak pokračovala různými směry vývoje a ty se již spíše nesetkávaly, aby si mohly navzájem pomoci. Nevydaření humanoidi byli ponecháni osudu a přirozenému okrajovému mísení s inteligentnějšími lidmi.

Následovaly konce kultur, počátky nových, vyhledávání jiných sídelních regionů a spory o ně. Ti, kteří ovládali tajemství krajinných sil, je využívali při svých průzkumech a přesunech napříč oceány a kontinenty. Ti ostatní spoléhali při získávání území na svou sílu a odvahu; ty jim umožňovaly přemoci i vyspělejší civilizace, které geneticky poklesly a počet jedinců v nich se zmenšoval.

Je zajímavé se dovídat o důvodech stěhování národů a výběru jejich cílů. Ten závisel na stupni potřeb, který mohl být vyjádřen základní obživou, hmotným bohatstvím i duchovní existencí v souladu s Matkou Zemí. Tak vidíme na historických i legendárních mapách nenápadné průzkumné skupiny hledající významná energetická místa, národy pevně zabydlené na velkých plochách a mohutné přívaly násilných vojsk, ničící vše před sebou. Lidé, kteří se opírali o významná a silná místa, postupně slábli a byli vytlačeni početnějšími a jednotnými barbary. Ti ovšem neuměli s místy zacházet a tak jejich využití upadlo až do doby, kdy se objevil opět někdo s původními vědomostmi a náhledy. Je zřetelné, kdo je nesl a kdo naopak ničil.

I nové náboženské směry se vydávaly vzhůru do nebe a opouštěly mateřskou planetu a její význam pro člověka. Dokonce jim duchovní prostředky začaly sloužit ke hmotnému prospěchu. Nebylo důvodu aby vyzdvihovaly své svatyně nad rámec kněžství, vždyť to bylo samo základem spojení s Bohem. Místa a jejich vzájemné souvislosti upadaly do zapomnění, do kterého je ještě více uzavřel nástup technického věku.

Dobrý kněz nebo guru ovšem ukáže prostému člověku cestu ke Stvořiteli, avšak jen k bezpečnému rozcestí. Pak jej ponechá, aby pokračoval sám podle své orientace. Pouze tak může jedinec prokázat svůj skutečný vztah k Duchu a užitečnost pro věci budoucí. Pro učitele je cennější jeden vyspělý a schopný žák než zaplněná modlitebna.

Jestliže máme dnes potřebu znovu nacházet místa a geometrické vazby, jež zaměstnávaly naše dávné předky, nepramení to z naší touhy po něčem neobvyklém, ale je to dáno v tomto čase pro nastávající pokračování lidstva, nebo aspoň jeho části. Když tedy nacházíme, utváříme i svůj postoj k těmto místům a hledíme na to, co nám mohou dát. Dát mohou nám samotným, našemu okolí a třeba i zemi, ve které žijeme. Posuzujeme-li povahu lokalit a obrazců, mohou nám vytanout potřeby či konání k nim zaměřené:

  • ponechat je takové, jaké jsou,
  • posílit je,
  • očistit je od vnesených negací,
  • obnovit jejich původní funkci.

Můžeme s dobrým svědomím uznat, že české země mají z hlediska energetické geometrie vše, co potřebují pro své obyvatele a jejich obytný prostor. Tedy všechny potřebné systémy; není nutno vytvářet nové, ať už v našich hranicích nebo v rámci Evropy. Je ovšem třeba umět ty, které tu jsou, používat, aktivovat je a opatrovat, umět s nimi zkrátka zacházet. Cílem přitom budiž dovedení dnešního člověka do správné polohy mezi hmotou a duchem. Snad opravdu nejde jen o obyvatele české kotliny, ale i jiných okolních zemí, pro které mají být Čechy duchovním centrem. Můžeme na to mít různé názory; já věřím, že ve střední Evropě není silnějšího zdroje. Energie plynou a poplynou od nás do okolí, nikoli opačně - s výjimkou několika velice dálkových ley lines, které nám mají co přinést. Nemusíme se přitom starat o to, jestli si soused nevzal víc než měl. Přebytek je tu několikanásobný.


Nemáme ambice získávat nebo znovu získávat oblasti, které dnes náleží jiným národům. Využívat k něčemu takovému energii této krajiny by bylo scestné. Měli bychom jen hledět na to, abychom uchránili duchovní zdroje, které se nacházejí v naší zemi. To je úkol nás, kteří jsme se tu narodili. A v posvátné geometrii českomoravského prostoru v tom máme nejdokonalejší pomoc.