Iveragh, jeden z poloostrovů na jihozápadě Irska má v oceánu pokračování v podobě dvou skalnatých ostrovů Skellig. Jsou vzdáleny od pobřeží asi 12 km. Little Skellig je hojně osídlenou rezervací vodních ptáků, jižní Michael se naopak nemůže stěžovat na nedostatek lidské přítomnosti v pravěku, počátku středověku a nyní opět.

V legendách je ostrov spojován s lidem Danu a Milesiany. Přečkal vikingské peripetie a v 6. či 7. století po Kristu tu irská keltská církev postavila architektonicky velmi zvláštní klášter, který přetrval do 13. století. Dochoval se do dneška v dobrém stavu a má podporu UNESCA. Kromě vlastního kláštera pod severní skálou je na terase jižní skály další stavba (The Hermitage), která je turistům nepřístupná.

Na ostrově Gran Canaria je mnoho sakrálních míst, ale kromě několika srdcovek a kruhů tu nejsou k vidění klasické megality. Tedy v oblastech přístupnějších nohám turisty. Jsou však soustředěny na plošině hory Hogarzales v západní části ostrova. Cesta sem je obtížná, dlouhá asi 4 kilometry a s převýšením 450 m. A to přesto, že vychází ze sedla, kterým vede silnice do Casas Blancas. (Ta pokračuje dále do Tasartica a dále k moři na přírodní malou pláž.) Kromě toho je pěšina nestabilní, její směr se každý rok mění vinou eroze a vegetace. Chůze je pomalá a cíle je dosaženo za dvě hodiny.

Uplynulo více než dvacet let od mé první návštěvy Božího kamene u Kraselova na Strakonicku. Byl jsem tu mnohokrát a mnohé zažil. Přístup na vrcholové kameny jsem vždy volil ze zadní, východní strany.

Meditačním kamenem byl po celou tu dobu pravý, užší kámen. Proud kosmické energie tu vždy pozvedával člověka do duchovního prostoru a umožňoval komunikaci s jeho bytostmi. Také žádosti a prosby o pomoc v důležitých věcech lidského bytí.

V poslední době informace od návštěvníků naznačovaly přesun energetického bodu na střední nejužší kámen, který však byl nakloněn a obtížně se na něm stálo. Při příchodu na místo dne 2. října 2016 jsem viděl jeho polohu náhle jako chybnou, jakoby jej někdo naklonil. Současně vznikla urgentní potřeba jej narovnat.

V severní části Kokořínska jižně od Vlhoště je skalní lokalita Husa. Je podobná husí hlavě, odtud její název. Je přístupná od severu (Litice) po zelené a žluté, od západu (Skalka) po žluté. Pojmenování dalo vznik místní legendě o úmrtí Járy Cimrmana cestou z husího trhu – podrobnosti na tabuli na křižovatce žluté a zelené.
Meditační cesta na Husu začíná na jižním svahu, kde jsou dvě zastavení. Pokračuje na mezi skalami hřeben a končí u vlastní Husy. Cestou je řada zvláštních skalek se železitými vrostlicemi. Postup rituálu musím bohužel ponechat na duchovním návštěvníkovi místa, uplatňují se zde i osobní volby a zkoušky. Pokud adept projde úspěšně na vrchol, má naději dovědět se svůj nejvyšší duchovní úkol. 
 
 

© Pavel Kozák:
Počátek meditační cesty

© Pavel Kozák:
Vlastní Husa, cílové místo

 

© Pavel Kozák:
Cimrmanova pamětní deska

 

Nejen v Utahu a Arizoně či v Českém Švýcarsku jsou skalní oblouky, i jinde je můžeme najít. Jedno malé okno je v Svojkovských skalách u Nového Boru, tam kde končí středočeské pískovce na dohled od vulkanických vrcholů Lužických hor. Je obtížné je najít, přestože je jeho okolí nápaditě odlesněno. Je asi 300 m JV od Českolipské věže ve strmém svahu. Nejlépe je jít od úpatí z lesní cesty za místním hřbitovem vzhůru mezi skalní věže. Pod obloukem je právě místo pro jednoho člověka. Lze tu počítat s přístupem duchovních bytostí. 
 
 

© Pavel Kozák:
Skalní okno, pohled z boku

© Pavel Kozák:
Místo, kde energie okna působí

 

Nad příjemným městečkem Oybin za česko - německou hranicí ční do výše 120 m pískovcová hora, na které jsou zbytky středověkých staveb různého stáří. Archeologie hovoří o osídlení z doby bronzové, jako o nejstarším známém, charakter hory však nasvědčuje tomu, že zde lidé byli dávno předtím, již v době kterou jsme si zvykli spojovat s koncem Atlantidy. Vrchol je totiž obdařen zbytkovými energie obřadů, které korespondují s atlantskou filosofií a neměly původ ve střední Evropě. Místo tedy muselo sloužit jako sakrální komusi, kdo přišel od západu.
Pojmenování místa je již slovanského původu a pochází od jakéhosi Mojba – odtud jeho sídlo Moibin. Bylo později poněmčeno na Oybin a z toho vzniklá dnešní česká forma Ojvín tedy neodpovídá prvotní.
Ve 13. století patřilo okolí pánům z Lipé (Ronovci) a jednomu z nich, Chvalovi, se při lovu medvědů zalíbily pískovcové skály tak, že tu postavil strážní hrádek nad lužickou stezkou. Ten byl později rozšířen na skalní hrad zvaný Lipský podle tehdejších majitelů. V letech 1311-1319 hrad rozšířil Jindřich z Lipé, který jej směnil s Janem Lucemburským za panství na Moravě. Ten ho promptně zastavil slezskému pánu Jindřichu Javorskému a až po jeho smrti se majetek vrátil k české koruně.
Karel IV. hrad přestavěl a protože měl k místu osobní vztah vyplývající z povědomosti o povaze skály, pojal jej jako své další sídlo, oblíbené stejně jako Karlštejn. Vyrostl zde tedy v r. 1364 především císařský palác.
Již ale v roce 1369 tu založil Karel klášter celestýnů. O tom jaký význam lokalitě přikládal, svědčí to, že zadal stavbu Petru Parléřovi, kterému však v dokončení zabránila smrt. Dostavba tedy zůstala Matyášovi z Arrasu.
Kostel byl budován ve dvou patrech nad sebou, horní a dolní. Loď horního kostela má výrazný mužský charakter, boční kaple popisovaná jako sakristie náleží ženskému pohlaví. I z Karlštejna je o Karlovi známo, že přikládal váhu společným obřadům patnerů a zde navíc byl zavedena určitá přípravná část pro každé z nich. Je víc než pravděpodobné, že Karel IV. se tu sám se svými blízkými (a úspěšně) zúčastňoval ritálů, jejichž základ neležel v křesťanství, ale v mnohem starší nauce. 
Kromě kostelů, postavených na energetických místech, jsou ještě další staré svatyně na severní skále. Původní a dnes ještě patrný význam lokality spočívá v přístupu člověka k silám, které se účastnily vzniku světa a života v něm a v povznesení duše do vyšších oblastí. Rovněž se tu duchovní člověk (je-li náležitě připraven) může přiblížit ke skutečnému úkolu a důvodu existence svého druhu. Pro ženy samotné pak je Oybin významný z hlediska přípravy na početí a nošení plodu a také pro pozitivní vlastnosti dítěte. Myslím, že toto se projevilo mimo jiné u Anny Svídnické.
Oybin je pro duchovně otevřeného člověka úžasným místem, které mu může kromě výjimečných pocitů poskytnout skutečnou a platnou pomoc v jeho dalším postupu. Kromě toho se tu Čech cítí jako ve své zemi, neb vnímá energie, jež tu zbyly po našich předcích. Ještě dodám – a čtenář stránek tomu jistě rozumí – že oni předkové nemuseli být slovanští ba ani keltští.
Každý, kdo vědomě spojuje svůj život s českou kotlinou a jejím duchem, by měl alespoň jednou navštívit Oybin.
 

© Pavel Kozák:
Příchod ke kostelům

© Pavel Kozák:
Loď horního kostela, mužské místo

 

© Pavel Kozák:
Boční kaple, ženské místo

© Pavel Kozák:
Dolní kostel
 
Názvem Oblík jsou většinou obdařeny hory se zaobleným nebo plochým vrcholem. Takový je i šumavský Oblík, který leží v centrální poloze Plání. V důsledku zániku zdejšího lesa se z vrcholové skály otevřel kruhový rozhled na celé okolí Srní a Modravy včetně Luzného a Roklanu. Nepotrvá však již dlouho, protože mlází dorůstá velmi rychle.
V prehistorii bylo místo středem energetického obrazce Plání, který je však dnes mimo funkci. Přirozená potřeba silného energetického místa na české straně Šumavy vedla v poslední době k aktivaci vrcholové skály, která se tak stala novým či obnoveným centrem Plání. Má však své zvláštní určení: její síla je cílena na zvýšení úrovně vědomí člověka, což je v této době nejvýznamnější jev ve vývoji civilizace. Kromě kontaktu s duchovním prostorem se zde vysoké dimenze projevují i svou energií. 
Medituje se zde čelem k Roklanu, pozor však na skalní sráz za zády. Při obřadu je nutno o navýšení vědomí poprosit.
Oblík je velmi vhodnou lokalitou pro meditace tohoto druhu i proto, že je sem snadný přístup a cesta turisticky značena. Je nyní místem s velmi silnou energií; nebereme-li v úvahu hory za německou hranicí, nemá zde snad s výjimkou Tetřeva obdoby.
 

© Pavel Kozák:
Vrcholová skála Oblíku, na kterou je nutno vystoupat zleva.
 
 
Středověké městečko Cong leží na západě Irska asi padesát kilomerů severně od Galway, mezi velkými jezery Lough Mask a Lough Corrib. Jsou tu pozůstatky velkého opatství a na břehu řeky malé stavby nad hladinou vody. Jde o rybářský domek (Fishing house), kde podle informační tabule lovili mniši ryby pro potřebu klášterní kuchyně.
 
Citlivý člověk však brzy pozná, že jej sem vede cosi jiného a že rybolov byl v nejlepším případě zástupným účelem domku. S pomocí energie tekoucí vody tu mohly probíhat obřady, nejspíše tajné i mezi mnichy, které byly zaměřeny na schopnosti člověka pracovat s vysokými energiemi prostorů. Probíhalo tu ověřování a zvyšování takových schopností. I dnes jsou pokusy o obnovení těchto postupů velmi náročné na tělesnou energii. Jejich objevování však je pro lidi zabývající se těmito věcmi mírně řečeno dobrodružstvím.
 
 

© Pavla Kozáková:
Voda protékající pod domkem už dnes demonstruje jen svůj hlavní účel

© Pavla Kozáková:
Interiér domku. Smysl štěrbiny v podlaze je nejasný. Na protahování udice s chycenou rybou je příliš úzká, na provizorní zahrazení průtoku zase krátká.

 

Duchovně zaměřeným lidem kdekoli na světě není lhostejné, jaký charakter má země, ve které žijí, či dočasně pobývají. Ten obvykle souvisí s určitými geografickými znaky a často v minulosti také ovlivnil rozsah a tvar území, osídlené daným národem.
 
Zvláště v dnešní době proměny člověka a Země je nám ku pomoci poznání a pochopení krajinných energií a jejich uspořádání v českomoravském prostoru. Také souvislostí míst, která od nepaměti měla významnou úlohu ve vývoji zdejších národů a prostoru pro jejich sídla. K tomu směřuje kniha o zdejším působení vlastností geometrie, kterou si národy světa navykly nazývat posvátnou.
 
Zde je k dispozici ukázka z knihy Posvátná geometrie Čech a Moravy.
V lokalitě, která je tu popisována, se nacházejí blízko sebe dvě místa, která stojí za pěší výlet z vesnice Chmelná na severovýchodním konci údolí Brložského potoka. Jsou v zalesněném hřebenu Kluku, oddělujícím Budějovickou pánev od českokrumlovska.
Na samotném hřebenu na červené turistické značce je místo zvané Svatá Trojice. Podle místní pověsti náleželo původně ďáblu, který sem přilétal v podobě trojhlavého kohouta. Posléze byl jedním mládencem sestřelen a více se tu neobjevil. Povaha místa však vůbec nenasvědčuje něčemu takovému. Naopak jde o lokalitu pozitivní a velmi uctívanou. Je zde větší kámen se soškou P. Marie s Ježíškem a dvěma malými - společně tvoří symbol Trojice. Na velkém kameni je nápis "viditelné patří času, neviditelné věčnosti".
Na druhé straně cesty jsou dva aktility, které dodávají místu neobvyklý rozměr a souvisejí s poměrně složitým rituálem, který je možno absovolvat se znalým člověkem. Jeho výsledkem může být schopnost jedince rozeznávat správné esoterní a duchovní informace od irelevantních. Což je dnes věc velmi potřebná.
Níže po svahu západně je pramen sv. Václava, který napájí potok tekoucí ke Chmelné. Jde o novodobě upravený pramen, jehož voda je velmi chutná (proto lahve s sebou). Vzdáleně připomíná anglický vodopád sv. Nectana, především tím, že jeho voda obsahuje energii vyššího grálu. Na dně údolí jsou dvě nádrže, které umožňují i tělesný kontakt s vodou. Mezi nimi stojí aktilit, také zřejmě novějšího původu. O tom, že místo a jeho okolí po proudu bylo v minulosti sakrálně využíváno, svědčí ohraničující příkop s hrázkou, jdoucí na obě strany od pramene a údolí.
Jednotlivec může obdržet sílu a odvahu k učinění rozhodnutí či změny ve svém životě, jestliže bude meditovat za spodní nádrží čelem k prameni. 
První - vyšší - nádržka poskytuje možnost dvěma lidem opačného pohlaví, aby zjistili potenciální či aktuální charakter svého vztahu. Stojí přitom na opačných březích nádržky proti sobě. Jejich spojnice je přitom kolmá na směr toku vody. Není tu určeno mužské resp. ženské místo, zúčastnění si volí svá stanoviště pocitově, případně jim je určí třetí osoba. Podle pocitů a působení energií na oba pak vyplyne výsledek.
Stojí-li člověk u menhiru zády k prameni, může poprosit o vyjasnění problému, který jej trápí. Při položení hlavy do prohlubně pak slyší či vidí cestu k řešení.
Kdo jednou navštíví toto místo, bude se sem jistě opět vracet, neboť si jej energie pramene přivolá zpět.
 
 

(nahoře) © Pavel Kozák:
Sv. Trojice
(vpravo) © Pavel Kozák:
Menhiry u Sv. Trojice

 

© Pavel Kozák:
Čelo pramene

© Pavel Kozák:
První nádrž (místo pro dvojice) a aktilit